Výherní Veroničin příběh

Desktop3(1)

Bylo mi 17, školní rok se blížil ke konci, a fotbalová sezóna byla v plném proudu.Nejdřív jsem chodila jen s kamarády posedět, pokecat a po vyhraném zápase popít, až pak jsem si všimla kluka, který přesně odpovídal mému typu, tmavý vlasy, oči, lehce snědší pleť. Prostě ideál, aspoň pro mě. 😀
Tak jsem s ním párkrát prohodila řeč, v červnu na rozlučce se sezónou už jsme se bavili mnohem víc, docela jsme si sedli, skamarádili se. Když začaly prázdniny, nějak jsem neměla na mé zdejší kamarády čas, jela jsem s partou a s bývalým přítelem k moři, pak za rodinou do Olomouce, pak do Zlína a do Prahy a najednou jsme domlouvali rozlučkový mejdan s prázdninami na místním bowlingu „béčku“.
A díky facebooku to postřehl i Martin, tak jsme ho zvali taky, ale psal, že nepřijde, že se mu poslední dobou nic nedaří, že nemá štěstí a tak že nám nebude kazit večer.. 😀 Z legrace jsem mu napsala, že pokud přijde dostane zlatou rybku, ta přeci plní přání. A světe div se dorazil. 🙂
No abych to zkrátila. :Domů jsem šla sama, pěšky a po tmě, takovou zkratkou, a z vysoký trávy vyskočil zajíc, kousek přede mnou skoro jsem dostala infarkt… A tak jsem si to napsala do statusu na facebooku a Martin mi tam napsal, že si musím pořídit ochránce, no jelikož jsem blondýn,a tak mi nějak nedošlo, co tím chtěl říct a napsala jsem mu, že asi na bečko mě se psem nepustí, aby se mnou pak šel domů. 😀 Pak jsme se nějak bavili a nakonec z něj vypadlo, že se mu už dlouho líbím, ale že se bál zeptat, protože si myslel že chodím s Vojtou (kamarád se kterým jsem na to hřiště chodila)… A tak jsme 31.8. spolu začali chodit. Jelikož jsme byla na intru vídali jsme se jen jednou za 14dní o víkendu.
Rok utekl jako voda a v srpnu přišla žádost o ruku, i s prstýnkem, kytkou, vyznáním a otázkou „Vezmeš si mě někdy? „. Souhlasila, protože už od začátku vztahu jsem měla pocit, že on je ten, koho jsem si vysnila. Další půlrok jsem ještě byla na intru, pak jsem před maturitou začala dojíždět, nebo jsem do školy ani nechodila a v červnu, po 2 letech jsme kupovali byt. No a v srpnu jsme se stěhovali (teď jak to čtu tak vše vycházelo na srpen). 😀
Po půl roce společného bydlení, jsme začali plánovat svatbu a 14.4.2012 ve 12:00 jsme si řekli „ANO“. Svatba byla krásná, počasí nám přálo, všichni se výborně bavili a já si až donedávna myslela, že hezčí okamžiky už nezažiju. V listopadu téhož roku jsem vysadila HAT, neboť mi bylo řečeno, že mám mít děti do pár let, kvůli problémům s dělohou a krví. No v lednu se MS uráčila s velkým zpožděním a v únoru roku 2013, po tom co se mi pořád zdálo, že mám krásnou, černovlasou a kudrnatou holčičku, jsem si koupila těhu test a ejhle dvě čárky. No a 11.10.2013 se nám ty dvě čárky narodili, jmenují se Natálka a jsou to největší štěstí jaký nás kdy potkalo.

Veronika

Share on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Pin on Pinterest
Pinterest
Email this to someone
email
Share on Google+
Google+

Líbilo? Pak děkuji za sdílení 🙂