Etnografické muzeum v přírodě
Etnografické muzeum. Dá se o něm říci, že je zábavné? To Lotyšské v přírodě jednoznačně. Dětem se odtud nebude vůbec chtít domů. Dnes vám řeknu, jaké to je v Latvijas Etnogrāfiskais brīvdabas muzejs.
Před osmi lety jsem Rigu navštívila prvně. Sestra se švagrem mě a mé rodiče vyvezli kamsi za Rigu. Do lesa. K jezeru. Do muzea. Šlo o jedno z míst, které na mne působilo naprosto magickým a uklidňujícím způsobem. A moc jsem si přála to tu ukázat manželovi a dětem.
Už když jsem si naplánovali cestu do Lotyšska, jsem jim oznámila, že etnografické muzeum prostě musíme navštívit. A doufala jsem, že je to tam bude alespoň trošičku bavit.
Do muzea se dostanete hravě. Z centra Rigy jede přímá linka trolejbusu. Z krásného historického centra se svezete přes okrajové čtvrti Rigy k jezeru Jugla, cesta trvá od hlavního nádraží něco málo přes půl hodinu.
Co vás vůbec v takovém venkovním muzeu čeká? Jde vlastně skanzen. Jsou zde k vidění a navštívení historické budovy – zvláště domy, kostely, statky. Stavby jsou z různých historických období a z různých oblastí Lotyšska. Před lety mne zde nadchl klid, ticho a vůně. Celé muzeum se rozkládá podél břehu jezera Jugla v borovicovém lese. Stejně jako před lety jsme měli štěstí na počasí. Svítilo slunce a zem byla suchá. Zula jsem si boty a procházela se zde bosky. Tehdy i teď. A děti mne po chvíli napodobily a užívaly si také chůze naboso. Růženka se pak cítila, jako by byla z „dřívější“ doby a představovala si, jak se asi tak dříve žilo.
Chceš-li z dětí vzdělance míti, koukej je do muzea vzíti!
Dětská zvědavost a nadšení mne nehorázně baví. Děti vzaly do rukou mapu muzea a hned se rozbíhaly k prvním domům, které chtěly navštívit. Hned v prvním domě byly překvapeni, že tam někdo je. Na zápraží seděla starší paní v dobových šatech a pletla. Od května do září v muzeu najdete lidové řemeslníky, kteří vám rádi ukáží, jak se v dané době žilo a tvořilo. Postupně tak můžete narazit na tkalce, kováře, hrnčíře apod.
Při mém vyprávění o muzeu, jsem děti nalákala na větrné mlýny. Jeden jsem před lety navštívila. Mlýnské kolo mne ohromilo. Děti jsem vyprávěním nadchla, takže ochotně vyběhly na kopec, na kterém se tento mlýn nacházel. Bohužel jej zrovna opravovali a nebyl přístupný.
Což bylo pro mé děti velké zklamání. Mne však potěšilo, že se muzeum udržuje. Smutek ale brzy přešel. Stačilo navštívit pár světnic, statků. Úžas nad dobovou koupelnou, ozdobami světnic nebo systém lotyšských studní zklamání zahnal.
Na louce u jezera se pasou volně koně. Dodává to autentičnosti dřívější doby. Ke koňům je zákaz přiblížení. Sledovat je ale, jak se spokojeně volně pasou člověku bohatě stačí. Jak jsem později zjistila, dá se zařídit svezení. Stačí včas kontaktovat příslušné osoby. Škoda, to mohl být skvělý zážitek.
Etnografické muzeum a pár faktů
Rozloha muzea je 87 ha a najdete zde 118 staveb. Hravě zde zvládnete strávit celý den. Nemusíte si s sebou tahat plný batoh jídla. Najdete tu restauraci i kavárnu. Sociální zařízení je zde také na několika místech a je zde i přebalovací pult. Restaurace je autentická a můžete zde ochutnat lotyšské speciality. Je zde však nutná rezervace a potvrzuji. Vždycky tam je plno!
U muzea je dostatečně velké parkoviště a parkovné je zde zdarma. Vstupné do muzea není vůbec drahé (rok 2024). Dospělí se sem podívá za 4 eura. Rodinné vstupné přijde na 8,5 eur a je po 2 dospělé a až 4 děti do 18ti let. Což mi přijde úplně super – ne jako ty rodinné vstupné u nás 2+2 a šlus.