U holiče
Když je sezona, chodí naše psice k holiči častěji, nežli já. Má to děvče dobře zařízené.Nynější návštěva holiče byla ovšem jiná. Ano, odvedla jsem ji k psí kadeřnici stejně jako vždycky a stejně jako vždycky jsem se musela „vypařit“, protože Odie stříhání nesnáší a vždy u něj vyvádí, jak kdyby ji na nože brali a když jsem přítomna, předvádí herecký výkon přímo na Oscara. O tom, že je na úpravě zevnějšku naše psice, ví prostě celá ulice a přilehlé okolí.
Tak jsme se tedy chtěla nenápadně vyplížit pryč, ale měla jsem s sebou ještě našeho malého. Dostat ho ven, když viděl, jak si naši Odinku odvádí cizí paní, byla docela práce. Odie kňučela, malý plakal. Opravdu žalostně. Nebyl k utišení.
Když jsme se vrátili zpět a naše ostříhaná Odie přiběhla, malý naprosto nechápal, o co tady jde. Za chvíli ale pochopil, že tohle hubené, hladké stvoření je naše Odie a upřímně se jí celou cestu domů vysmíval.
Doma si šli oba lehnout a spát. Spát spolu. Mají jeden druhého moc rádi. A my jsme taky rádi. Jsou to naše děti.
5.5.2015 @ 11:21
Jé, to známe… my jsme měli Skotského teriéry a teď máme foxteriéra a když přišli od lazebníka, tak to byli úplně jiní psi. Odie je kouzelná! Hezký den! Svatava
5.5.2015 @ 12:25
No, vždycky mi dělá problém, si zvyknout na to jak vypadá. Na zimu ji necháváme kožich, aby nemusela nosit ty srandovní svetry (ale když je fakt zima, tak ho dostane stejně). Je to vždy po zimě, jak kdybych nám někde vyměnila psa 🙂