U holiče

odie

Když je sezona, chodí naše psice k holiči častěji, nežli já. Má to děvče dobře zařízené.Nynější návštěva holiče byla ovšem jiná. Ano, odvedla jsem ji k psí kadeřnici stejně jako vždycky a stejně jako vždycky jsem se musela „vypařit“, protože Odie stříhání nesnáší a vždy u něj vyvádí, jak kdyby ji na nože brali a když jsem přítomna, předvádí herecký výkon přímo na Oscara. O tom, že je na úpravě zevnějšku naše psice, ví prostě celá ulice a přilehlé okolí.
Tak jsme se tedy chtěla nenápadně vyplížit pryč, ale měla jsem s sebou ještě našeho malého. Dostat ho ven, když viděl, jak si naši Odinku odvádí cizí paní, byla docela práce. Odie kňučela, malý plakal. Opravdu žalostně. Nebyl k utišení.
Když jsme se vrátili zpět a naše ostříhaná Odie přiběhla, malý naprosto nechápal, o co tady jde. Za chvíli ale pochopil, že tohle hubené, hladké stvoření je naše Odie a upřímně se jí celou cestu domů vysmíval.
Doma si šli oba lehnout a spát. Spát spolu. Mají jeden druhého moc rádi. A my jsme taky rádi. Jsou to naše děti.
razítko

Share on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Pin on Pinterest
Pinterest
Email this to someone
email
Share on Google+
Google+

Líbilo? Pak děkuji za sdílení 🙂