30.12.2015

Velmi osobní kabelka

Tašky

To bych ani nebyla já, kdybych se nerozhodla něco ušít jako vánoční dárek. Své kamarádce jsem chtěla vyrobit něco, co prostě nikde nekoupí a co bude opravdu a jen čistě pro ni. Dlouho jsem zvažovala, co by to mohlo být. Pak mne napadla kabelka ozdobená něčím, co by mou kamarádku nějak vystihovalo. Napadlo mne celkem dost věcí, ale nakonec jsem se rozhodla pro tu variantu, která pro mne byla nejméně snadná. A to přenést na textil kamarádčino tetování (díky bohu za facebook a lidskou potřebu se na něm o vše možné podělit, sehnat foto bylo snadné:)).Původně jsem tam chtěla udělat jen lišku, kterou donedávna měla na ruce. Ale před časem k lišce přibyl i lapač snů. Z něj jsem měla velký respekt, nevěděla jsem, jak se mi povedou nakreslit peříčka.
Po hodině překreslování, kdy se mi celou dobu ruka třásla a zpocená jsem byla až na prd…, jsem veledílo dokončila. A zjistila, že jsem jej na střih namalovala obráceně. Tak jsme se převlékla, abych mohla zpotit další kus oblečení a šla znovu na to. Na podruhé to šlo rychleji a dopadlo to ještě lépe. Celou dobu, co jsem pak šila jsem se klepala strachy, ať něco nespletu, nechtělo se mi to malovat napotřetí (to už by ta kresba byla lepší, než originál :-D).Tašku jsem už nezkazila, byť jsem šila poprvé s koženkou a měla jsem z toho nahnáno. Pokořila jsem další level své tvorby. Koženku a malování na textil (nikdy nebudu malíř, musím překreslovat, ale i tak v tomto bodě vidím posun).
Kabelka je velikosti tak akorát, když jdete do baru s kamarádkou, úmyslně jsem ji nedělala větší, protože po té by se od kabelky místo rtěnky, parfému a zrcátka nastěhovaly vlhčené ubrousky, kukuřičné křupky a lahev s pitím. A o to mi nešlo.
Já jen doufám, že se kabelka líbí.