15.9.2017

Prase na sto způsobů

Miminko, Život s alergií

Ještě v nedávné době jsem si o sobě myslela, že jsem celkem silná ženská. Ale nejsem. Měli jsme a vlastně stále máme trápení s Růženkou.

I když ona nejeví žádné známky problému. Je to to nejveselejší a nejhodnější miminko, jaké znám (a to neříkám proto, že je moje, tak to prostě je, tvrdí to i většina mého okolí). Je to smíšek, směje se na svět i přes to, že se jí už prořezávají zoubky a díky tomu si občas popláče. Směje se na mne, na bráchu, na manžela, na babičky, na sousedy a vůbec na všechny. Jednou to bude takový ten optimista, co bude tím svým úsměvem všechny kolem štvát 😀

Stále si zaslouží své jméno Růženka, protože prospí v klidu celou noc, nad ránem si tichým žvatláním řekne o mléko a pak dospává do devíti. Přes den si brouká a vypráví hračkám pozoruhodné příběhy. Má velikou radost, když vidí Žížu a když se on k ní přitulí.

A přes to všechno mám v očích neustále slzy a bojím se o ni.

Před měsícem a kousek se totiž stalo něco, co nás všechny zaskočilo. Růžence se v plence nejprve objevil ve stolici hlen, ale protože měla rýmu, nikdo tomu nevěnoval moc pozornost. Konečně Žíža to tak měl občas taky. Po několika dnech se ale s hlenem objevily i žilky krve. KRVE. Naší holčičce něco je.

Po různých vyšetřeních, výtěrech a věčného přesvědčování, že tak veselé a prosperující miminko nemůže trápit nic strašného, dospěli lékaři k tomu, že se nejspíše jedná o alergii na bílkovinu kravského mléka (ABKM, pozor nejde o intoleranci laktózy). Jenže tohle napadlo i mě! A tak jsem od prvních dní vysadila vše s mlékem (a vše, co mléko nebo cokoli z mléka obsahuje, i syrovátku a tedy i kupované pečivo). Po pár dnech radši i vše, kde je vejce, sója, kuřecí a hovězí maso a pšenice (nikoli lepek, ale jen pšenice). Obsah plenky se sice zlepšil, hlen téměř zmizel, ale krev se občas objevovala. A já zjistila, že se bojím, aby to nebylo nic vážnějšího, než jen blbá alergie.

Měsíc a uvidíme

Po třech týdnech mé diety a řešením různých banálních možností, co by to mohlo být, jsme se dostali na dětskou gastroenterologii. Tam Růženku vyšetřili, s námi si popovídali a usoudili, že by vážně mohlo jít o potravinovou alergii (vzhledem k tomu, že mám já atopický ekzém je ta pravděpodobnost velmi vysoká). Ovšem to, co jsem zatím vysadila ze svého jídelníčku úplně nestačí. Problém bude ještě v nějakém jiném alergenu. Proto jsem musela ještě ze svého jídelníčku vyřadit ryby, cibuli (a ta je ve všem možném, tu pohlídat ve složení je kumšt!) ořechy a semínka a exotické ovoce (vyjma banánu). Měsíc musím držet tuto přísnou eliminační dietu, nesmí mi proniknout opravdu vůbec nic.

Pokud ten měsíc bude stolice v pořádku, můžu začít zkoušet, který alergen/y problém způsobuje. A pokud nezabere tahle dieta, budou Růženčina střeva zkoumat dál. A to už nebude taková sranda, jako držet dietu. To totiž bude trápit Růženku a ne mě. Ale já věřím, že jde opravdu jen o alergii a o nic víc. A u miminek je velká pravděpodobnost, že až nastoupí do školky, alergii už mít nebudou.

Já ale s každým přebalením trnu, co v plence najdu a jdou na mne mdloby. Zjistila jsem o sobě, že jakmile jde o zdraví mých dětí, neumím to ustát. Opravdu neumím. Když šlo před lety o mé zdraví, nesla jsem to těžce, ale ten úděl jsem zvládla statečně, i když taky jsem si poplakala. Teď nedokážu pořádně spát a pořád musím myslet na to, zda ji nic nebolí. Ale její úsměv a dobrá nálada jednoznačně říkají, že je v pohodě 🙂 A hlavně je to skvělý pučmeloun, krásně přibírá a spokojeně brouká. Ona je prostě statečná a já jsem poseroutka.

A proč o tom vůbec píšu?

Jednak tím chci vysvětlit (a možná i omluvit), že jsem blog chvíli flákala. Ale prostě nebyly myšlenky ani nálada něco psát.

Pak také chci upozornit na to, že hlen ve stolici je vždy takový vykřičník věnovat obsahu plenky větší pozornost. Ono to může být jen nastydnutí, ale může jít i o potravinovou alergii a té je třeba věnovat pozornost. A určitě začít řešit, když se objeví ve stolici krev. I kdyby to byly malé žilky. Mohou mít jednoduché vysvětlení, třeba popraskaný konečník při tlačení, ale může jít právě i o tu alergii, kterou je dobré řešit, protože dětská střeva jsou důležitá pro jejich imunitu.

A také se o tomto našem problému zmiňuji proto, že je hodně maminek, které mají tento problém nebo je jednou v budoucnosti potká. A pokud se nebudou, stejně jako já, chtít vzdát kojení (protože to je prostě vždy to nejlepší pro ta naše miminka), budou muset držet eliminační dietu. Třeba ne tak přísnou jako já, ale nějaké omezení ve stravě přijde. A na té dietě je nejhorší to, co začít jíst. 

Při vysazení mléka je nutné začít užívat vápník (Mudr. mi doporučila 1000mg). Mně zbylo jen vepřové maso – takže prase na sto způsobů, brambory, rýže a těstoviny (bez pšenice, takže používám bezlepkové). Nějaké recepty si upravuji, u pečení například nahradím klasickou pšeničnou mouku ovesnou, vejce do sladkého pečení nahrazuji banánem, mléko nahrazuji mlékem rostlinným (ovšem nesmím sóju, takže sójové padá a díky vynechání ořechů nesmím také mandlové, kokosové a každé z ořechů, díky vynechání semínek si nemohu dát ani makové, zbývá tedy kukuřičné a ovesné). Dost receptů lze upravit, hledám inspiraci na internetu.

Mám teď „jídelní krizi“.

Nebaví mne točit stále ty stejné potraviny pořád dokola. Mám hroznou chuť na blbou topinku nebo utopence. A rybičková pomazánka? Jaj, jak bych si ji dala! Ale přesto se ovládám a ukusuji si tu chleba z žitného šrotu. Je zvláštní, jak pro Růženku mi nedělá problém opravdu striktně dietu dodržovat. Ale jednu výhodu to má. Těhotenská kila mne opouštějí 🙂

Díky téhle dietě jsem se rozhodla nějaký ten povedený recept zveřejnit na blogu. Právě pro ty, které se s podobným problémem potýkají. Nově jsem vytvořila rubriku „Život s alergií“ a „Eliminační dieta„. Snad budou k něčemu. My mámy si musíme pomáhat!

P.S. Kyselina mléčná nevadí. Pivo tedy můžu (ale i tak kontroluji etikety, aby tam nebyla pšenice, Birell je ale v pohodě), svět je tedy v pořádku! 😀