Jak jsem se s bandou skvělých mamin sešla

 
Vždycky jsem byla trochu skeptická k přátelstvím přes internet.Když jsem otěhotněla, začala jsem na internetu zkoumat, co se který týden děje u mě v bříšku. Díky tomuto hledání a zkoumání jsem narazila na jeden portál (podobný jsem objevila už když jsem se vdávala a během příprav jsem na něm měla závislost). Portál pro maminky. Po registraci na portál jsem se dostala do skupiny mezi maminky, které také měly rodit ve stejný měsíc jako já.
Zprvu jsem se zde nijak neprojevovala, jen pročítala problémy, starosti a radosti ostatních maminek.
Postupně jsem s nimi začala komunikovat, poté začala s nimi prožívat jejich porody.88 (1)Teď si povídáme dost často, řešíme, zda se nám děti už přetáčí, zda žvatlají, jak jim chutnají první příkrmy. Máme všechny stejně staré děti a stejné problémy. Stejné poporodní stavy, děti na nás zkouší stejné kulišárny.
Strávila jsem s těmito skvělými ženami už rok. A po roce jsme si domluvily rande. Pravda jen hrstka. Jsme přeci jen rozeseté po celé naší republice. Sešly jsme se v Divoké Šárce v Praze. Sešlo se nás sedm.
Shledání to bylo legrační. Sraz byl u Mekáče. Vždy když se blížil kočárek, natahovaly jsme krky, zda je to známá tvář. Tvář známá z malé profilové fotky, občas z nějaké fotky zveřejněné na portále. Pravda, některé maminy jsem dle vzhledu nepoznala. Je zvláštní, jak si člověka představujete, když ho znáte jen z jedné fotky. Většinou úplně jinak, než vypadá v realitě. Ani jméno dost často nepomohlo, známe se jen pod nicky, které máme na portále. Nejveselejší bylo, když nám svitlo o koho jde poté, co jsme se sklonily ke kočárku a spatřily mimčo. Hned to všechno do sebe zapadlo.88 (2)Konverzace nám vůbec nevázla, pěkně jsem se prošli Divokou Šárkou a krásně vše pořešili (byli s námi dva tatínkové, jedním z nich i můj muž, tak jsme alespoň měli s sebou dvorního fotografa). Tatínkové si spolu potakali v tom, jak je to hrozné, jak když nám mimčo usne, hned jdeme na internet pokecat s maminkami na net.
Museli jsme vypadat jako velká atrakce, zvláště když jsme se posadily na lavičky a začaly kojit.
Naše děti taky vypadaly, že si rozumí. Prohlížely se, breptaly, poslintávaly si vzájemně hračky. Možná i mezi některými přeskočila nějaká ta jiskra.
Nikdy bych nevěřila, že se mi povede potkat bandu tak skvělých žen, že si s tolika ženami porozumím. Vždy jsme si spíš rozuměla s chlapci a více se s nimi kamarádila. Možná se to velká náhoda, že si dokážu s tolika ženami rozumět. Možná jsem už opravdu dospěla.
Jen pro upřesnění. Nejsem žádný cvok, co by od rána do večera vysedával na internetu. Ani nefandím obecnému vylévání srdce a zveřejňování každého prdu. Obecně mne celý tento portál štve. Jak jsou na sebe všichni zlí, pomlouvační, hádaví. Nebýt této malé skupinky, dávno tento portál nenavštěvuji.
Ale „holky zářijový“ vy mi za to stojíte a doufám, že se budeme potkávat častěji!

razítko

Share on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Pin on Pinterest
Pinterest
Email this to someone
email
Share on Google+
Google+

Líbilo? Pak děkuji za sdílení 🙂