Hřbitovní kvítí

DSC03112  Mezi hroby dva se červi potkali.
„Odkud, bratře?“ – „Z lebky básníkovy.“
„Toť nám bratr, co tam viděl, poví.“
„Pouhý mozek – pranic krásného. –
Odkud ty?“ – „Já z lebky učencovy;
nezbylo i tu nic jasného.“

„Myslím, bratře, že ti géniové
jsou jak ona pod sklenicí svíce;
posvítí-li jiným se tmou brojícím,
nezbyde jí samé nic pak více.“ DSC03119
Anděl nevinnosti krystaly ty sbírá,
zahřeje je vlastních prsou v hlubinách,
skvějí se, kde sama smrt jen zmírá,
perly rosní po nebeských květinách.
DSC03138 Skvostná krypta světly ozářená,
kolem lůza v čilém hemžení,
vždyť tu paní černě přioděná
grošem platí jejich modlení.

Líbí se mi staré hřbitovy a ta atmosféra, co z nich dýchá. Líbí se mi ten pocit, co mě trochu děsí. Miluju to uklidňující ticho.
Úryvky jsou ze sbírky Hřbitovní kvítí od Jana Nerudy
razítko

Share on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Pin on Pinterest
Pinterest
Email this to someone
email
Share on Google+
Google+

Líbilo? Pak děkuji za sdílení 🙂