19.10.2016

Ticho po pěšině

Obyčejné radosti

  Chci vám napsat něco kloudného. Podělit se s vámi s něčím z našeho života nebo tím, co jsem za poslední dobu vyrobila. Počítač se mi plní fotkami, které jsem za tímto účelem pořídila. Ale. Posledních pár dní jsme jak ve snu. Ono to tak většinou bývá, že pořád nic, nic a když se cítíte vyčerpaní, dostanete naloženo ještě víc. Najednou se to všechno nahromadí. A vy nevíte, co dřív. Já jsem plná nápadů a chuti něco tvořit. Mám i pár rozpracovaných a naplánovaných projektů, ale nemám čas! Přišla jsem o všechen čas, co jsem na rodičovské měla.

Návrat do práce je fajn, skvělá změna. Konečně jsem zase nucená pravidelně jíst, pít, dát si na sobě záležet víc, než doposud. Přišla jsem o své „hippie“ období. Když člověk nechtěl jít ven, nevylezl z pyžama. Teď chodím pravidelně spát, někdy i dříve než Žíža, protože mi můj rozkošný a milý budík zvoní pravidelně ve čtyři hodiny ráno.

Vracím se do starých pracovních kolejí, navíc to musím skloubit s péči o dítě a rodinu. Nevadí mi to, ale za ty dva týdny toho mám nad hlavu. Pro někoho, kdo byl zvyklý do noci šít a jít spát v dobu velmi blízkou času nynějšího zvonění budíčku, je to fakt velká změna.

Velmi ráda se s vámi o něco podělím. Jen jak to půjde, jen co si moje tělo zvykne na ten nový rytmus. Práce mne nabíjí k novým a novým projektům. V hlavě toho mám tolik!

Teď tu však bude chvíli ticho po pěšině.

Teď žiju opravdu na maximum. A po dlouhé době cítím, že takhle má můj život být. Takhle má vypadat. Současně s mým návratem do práce se stalo tolik věcí. A hlavně! Já se dokázala odpoutat od něčeho, co mne poslední dobou velmi trápilo. Měním teď svůj život.

Já vám všem přeji, ať vám život přichystá cokoli, ať to zvládnete a dokážete se na to koukat i pozitivním pohledem, byť se to někdy nezdá, že by to tak šlo.

Někdy je ticho po pěšině předvojem bouře.

A brzy snad už nějaký nefilozofický článek 🙂