Hledá se Odetta

Jednou jsem se tu zmínila o tom, že v naší rodině je celkem běžné chystat si navzájem nějaká překvapení. Většinou k narozeninám či k svátku. Ještě do nedávna se mi tato překvapení vyhýbala. Ale sestra usoudila, že bych si taky nějaké zasloužila a proto mi k srpnovým narozeninám jedno takové překvapení věnovala. Jen jsme musela vydržet do října. Aby to bylo překvapení, bylo vše poctivě tutláno (jen týden před akcí unikla informace, že se to bude konat v Praze).

Musím přiznat, že je naprosto úžasné, mít rodinu, která vás zná jak své boty a prostě ví, co se vám bude líbit. Vzhledem k tomu, jak mne sestra zná a  jak já znám ji,  jsem si skromně tipla, oč by mohlo jít. A z mých dvou tipů byl jeden správný.

Když jsme dorazily na Václavské náměstí a chvíli se tam potulovaly, usoudila sestra, že na překvapení je dost času a že se projdeme k řece. Na mostě Legií jsme se pokochaly nádherně nasvícenými Hradčany, a trochu se prošly po Smetanově nábřeží. Romantika to moc nebyla, tolik lidí jsem večer v Praze nezažila. Inu Signal Fest. Nakonec jsme se procpaly zpět k mostu Legií, kde sestra vytáhla obálku. Tak se koukni.

Ano, jeden z mých tipů vyšel. Rudolfinum nebo Národní divadlo. Mé srdce zaplesalo. Splním si jeden ze svých plánů, co bych ráda alespoň jednou v životě viděla. Balet. Čekalo mne Labutí jezero v Národním…

Opera, opereta, balet, koncert klasické hudby. Takové čtyři zážitky, které si ve svém životě chci alespoň jednou dopřát. Vzhledem k tomu, kolik let jsem chodila do hudebky, to beru i jako povinnost. Na koncerty klasické hudby s mužem chodíme. Do Rudolfina. Naposledy jsme spolu byli loni na Dvořákově Praze. Teď si můžu odškrtnout i balet. A určitě jsem na něm nebyla naposledy. Nezklamal. Naopak mne nadchl. Pravda bez přečtení programu bych některé scény nedešifrovala, i když rámcově děj znám. Celkově mne balet překvapil a ty dvě a půl hodiny utekly jak nic. Určitě to nebyl poslední balet, na který jsem šla.

Chodila jsem pět let na zobcovou flétnu, čtyři roky na klávesy. V rámci toho mne v naší základní umělecké škole čekala povinná hudební nauka, kde jsme se učili o akordech, stupnicích, intervalech, transpozicích, ale také o hudebních skladatelích, jejich dílech, poslouchali jsme různé symfonické básně a jiné. Když došla řada na Petra Iljiče Čajkovského, bylo jasné, že budeme seznámeni s Labutím jezerem. Děj tedy znám, dokonce i jméno hlavní hrdinky Odetty zakleté v labuť.

Co mne ale překvapilo, bylo jméno prince. Vůbec jsme netušila, že se jmenuje Siegfried. Jméno Siegfried jsem zatím znala jen z Písně o Nibelunzích a myslela jsme si, že je to jediný známý Siegfried. Jeho milou je v tomto eposu Kriemhilda. Siegfried a Kriemhilda. Siegfried a Odetta.

Proč mne tak zajímá jméno Siegfried? Protože česky je to Žibřid. A proto od této chvíle přestávám hledat Kriemhildu a hledám Odettu!

razítko

Share on FacebookTweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someoneShare on Google+
Líbilo? Pak děkuji za sdílení 🙂