12.11.2015

Hurá na nákup

Life in Latvia

Nakupování mi nikdy nevadilo a teď nemám na mysli zhýřilé pobíhání po krámech, na kterých my ženský obvykle ujíždíme, ale mám na mysli normální nákup potravin a nezbytností pro domácnost. Ve svém prvním příspěvku jsem na toto téma už lecos naťukla, takže teď dál.

Nejprve bych chtěla uvést na pravou míru své prohlášení v úvodu svého prvního příspěvku. Psala jsem, jak trénuji svoji komunikaci v cizím jazyce a podotkla jsem, že přechod do angličtiny bývá bez úspěšné odezvy. Když jsem příspěvek psala, nedošlo mi celkové vyznění textu až teď, když jsem si příspěvek přečetla znovu. Měla jsem na mysli spíše komunikaci na trzích (a už i tady mě několikrát překvapili), asi jsem do této doby měla štěstí na anglicky nemluvící prodavače. Proto chci své tvrzení opravit, jelikož ve skutečnosti zde většina obyvatel na angličtinu reaguje s naprostou samozřejmostí a já sama anglicky komunikuji velmi bídně, často se až zastydím. Tak jsem snad trochu napravila dojem o jazykových poměrech v Lotyšsku.

Místní kuriozitou zahrnutou v UNESCO je pět obrovských hal, sloužících v minulosti jako hangáry pro Zeppeliny.

Dnes jsou tyto haly využívány pro každodenní trhy především masných výrobků, zeleniny a ovoce, mléčných výrobků, mořských plodů, pečiva a řady dalších produktů. Při svém marném  shánění vaničkového tvarohu jsem strávila nějaký čas v hangáru s mléčnými produkty (každý hangár je na něco „specializovaný“) a u výrobku připomínající tvaroh, jsem již neviděla jinou možnost než poprosit prodávající, zda bych nemohla kousek ochutnat. Vysmátá rusky mluvící prodavačka mi sice nerozuměla, ale ihned „nabonzovala“ svoji kolegyni, která mluvila anglicky. Ta, byť se slovy „no, english no“ a nešťastným výrazem ve tváři, mi po vysvětlení mého problému ochotně kousek odkrojila. Ta druhá vysmátá rusky mluvící paní, když viděla počínání své anglicky mluvící kolegyně, začala horlivě z každého štůčku kousek odkrajovat a ať ochutnám. Naštěstí jsem ji včas zastavila, jelikož se opět jednalo pouze o hrudkovitý tvaroh, s velmi jemnými hrudkami, alespoň myslím. Anglicky mluvící prodavačka to nazývala cottage, ale cottage, jak ho znám z Čech to tedy nebyl. Nakupování v hangárech mám, i přes řadu komunikačních a kulinářských nástrah, ráda. Je tu spouta lidského hemžením a už po „pachu“ poznáte v jakém jste hangáru. No a musím přiznat, že pro maso a ryby nechodím nikam jinam.