Alba
Ani my jsme se tomuto problému nevyhnuli. Bylo to velké dilema, ale zvládli jsme to. I když je naše svatební album narvané k prasknutí.
Další problém nastal, když jsme fotky (samozřejmě v digitální podobě) roznesli po rodině. S rodiči, sourozenci a ostatními příbuznými problém nebyl, většinou mají všichni počítač, tak si svůj výběr udělali sami a nechali si vyvolat, co uznali sami za vhodné.
A tak jsem se rozhodla. Vyrobím alba sama.
Co na takové album potřebujeme?
- papír s vyšší gramáží (min. 160g/m2)
- pauzový papír
- krabice nebo karton
- dekorační látku
- stuha
- cokoli na ozdobu (krajka, korálky, atd.)
- tavnou pistoli
- jehlu s velkým uchem
- děrovačku
- nůžky
Nikdy jsem sice nic takového nevyráběla, ale přesvědčila jsem sama sebe, že to přece nic nebude. Desky jsem se rozhodla udělat z tvrdého kartonu (který jsem doma našla, ani nevím, od čeho byl), na listy jsem použila papír s větší gramáží, ze které jsem vyráběla na svatební oznámení čtvercové obálky. Skočila jsem do papírnictví a tam koupila pauzový papír (už nevím za kolik). Pak jsem si jen objednala dekorační metráž, stuhy a krajku na ozdobu. A kvůli těmto albům jsem si koupila tavnou pistoli (vůbec nevím, jak jsem bez ní do té doby mohla vůbec žít?).
Manžel mi papír (A4) v práci nařezal na A5 (kdybych to stříhala, nebylo by to dokonale rovné. Nejprve jsem si samozřejmě vše propočítala. Bylo nutné znát rozměry vkládané fotky (v mém případě 10x15cm) a velikost „hřbetu“, ve kterém budou stránky sešity. Mě to vyšlo pěkně na A5 i s 2 cm okraje na sešití.
Pak jsem si z kartonu vyřezala desky. Přední a zadní, z každé strany o něco větší, než je velikost stránek, tedy větší než A5 (já to udělala o 1cm delší a o 1cm širší, než je A5). Ve vzdálenosti 2cm z jedné strany jsem pomocí pravítka narýsovala čáru (po kratší straně, čára byla rovnoběžná s kratším okrajem). Tato čára mi posloužila jako „vodítko“ řezu. Přesně touto čárou jsem vedla kartonem řez skalpelem (ale neodřízla jsem karton úplně, pouze jsem karton „nařízla“). Tento řez jsem udělala proto, aby se daly otáčet stránky v albu. Zkoušela jsem karton nejprve jen ohnout, ale vracel se stále zpět. Po naříznutí jsem do dvoucentimetrového prostoru udělala děrovačkou několik děr (klasickou děrovačkou na papír mi to bohužel nešlo, naštěstí má doma manžel děrovačku do kůže s různými průměry, tak jsem použila ji). Přesně toto jsem udělala i s druhými deskami.
Po té jsem desky „obalila“ dekorační látkou (dekorační látky jsou pevnější) a krajkou, tak jak jsem chtěla, aby výsledek vypadal. Látku jsem ke kartonu přilepila tavnou pistolí. Z vnitřní strany jsem poté záhyby slepené látky přelepila papírem (stejně je to na knížkách, když se podíváte na vnitřní desky).
Desky na alba bychom měli, teď ještě obsah alba. Dle zvoleného počtu fotografií přidáme počet stránek. Já měla 20 fotografií, stačilo by tedy 10 stránek plus 1 přední, na které nebude žádná fotka. Já jich nakonec dala 21 a fotky vložila pouze na pravou stánku, nechala jsem tak volno, kdyby si chtěly babičky ještě nějakou tu fotku přidat. Mezi každý papír jsem přidala pauzovací papír, který bude mezi fotkami, aby se k sobě z protilehlých stran nelepily, prostě tak, jak to z alb známe.
Do těchto papírů uděláme u kratší strany opět díry, ve stejných vzdálenostech, jako u desek (já měla předděrovaný master, dle kterého jsem si vždy nakreslila, kde dírky budou a pak jen dírkovala). Poté, co je vše prodírkované, stačí dát desky spolu s listy dohromady. A to je už jednoduché. Vezmeme desky a musíme nejprve ostrými nůžkami udělat v místech dírek, které jsou v kartonu, také dírky do látky (to proto, že svazovat k sobě budeme stuhou a tu provlíkneme do velké jehly s velkým uchem a ty, které mám doma, mají kulatý hrot a látkou prochází velmi těžko). To už jde snadno, protože lze vidět, nebo alespoň poznat po hmatu, kde máme v kartonu dírky. Poté už jen navlékneme stuhu na jehlu a od shora dolů sešíváme. Já si to trochu zkomplikovala tím, že jsem šev dělala u dvou alb dvoubarevně, ale nakonec to šlo. Je nutné pořádně utahovat, ale zase ne moc, aby se album na opačném konci nerozevíralo. Správnou sílu si musí každý vyzkoušet.
Když jsem sešila album, měla jsem jeden konec mašle nahoře a jeden dole, podle toho, kde budeme chtít mít ozdobnou mašli, protáhneme hřbetem jeden konec k druhému a zavážeme pevně mašli. Pokud nechceme mašli, musí se volné konce schovat pod hřbet a tam přilepit tavnou pistolí nebo šikovně svázat, aby uzel nebyl vidět.
Já si udělala nejprve pokusné album, ze staré látky a obyčejných papírů a provázku, abych si postup vyzkoušela a vychytala případné mouchy. I když jsem pak vyrobila 4 alba, stále nejsou dokonalá a i nadále při výrobě dalšího přijdu opět na drobná úskalí. Budu se s nimi muset poprat, ale s každým albem to bude čím dál tím lepší.
A na další album se těším. Až se totiž dozvíme, co čekáme, vyrobím barevně vhodné album pro naše drobátko.
Už aby to bylo!
