12.1.2017

Moje chvilka

Obyčejné radosti

Klídek. Taky to znáte? Dítě po obědě usne, vy si v klidu sednete s hrnkem kafe na gauč, nohy hodíte na konferenčák a jako že si teda užijete chvíli klidu a odpočinete si. Chvilku si sedíte, usrkáváte to kafe a pak? Pak se rozhlédnete kolem sebe a vidíte ten bordel, tu bombu, co vaše dítě odpálilo. A začnete svádět vnitřní boj, zda si užít klidu a lenošit nebo se zvednout a jít to uklidit.

Dřív bych se zvedla a šla to uklidit.

Teď se zvednu, přesunu se do postele pod peřinu vezmu si knížku a budu si číst, abych ten bordel neviděla. A až se vrátí muž z práce domů, budu tvrdit, že to zvládl Žíža nabordelit po tom, co se vzbudil, že tu bylo po spánku uklizeno a že jsem už celá vyčerpaná, že si půjdu lehnout a číst a jestli se na to nemůže koukat, ať to prosím pěkně uklidí.
P.S. K Vánocům jsem dostala nový hrnek. Je krásný (skoro jako já 😀 ). Ježíšek se strefil! 😉