Já a můj blog

Další blogerský rok za mnou. Čtyři roky práce. Byť jsem od toho nikdy nic neočekávala, s letošním rokem jsem spokojená.

Největším překvapením pro mne bylo umístění v TOP5 v anketě Mamablog roku 2016. Bylo to něco pro mne naprosto neuvěřitelného. Donutilo mne to o mém blogování hodně přemýšlet.
Když jsem koncem října musela nastoupit na rizikové, během těch tichých chvil, kdy byl malý ve školce, jsem měla spoustu času o blogu přemýšlet.
Mé 4.místo v anketě mi otevřelo dveře do velkého světa a dalo mi šanci do něj vstoupit. Já to ale neudělala. Proč?

Umístění bylo fajn, měla jsem dobrý pocit, že to co dělám, někoho zřejmě baví. Pouhé nominování mi udělalo radost a víc jsem od toho opravdu nečekala. Můj blog je skromný, nemá velký počet čtenářů (ani po tom nijak neprahnu), stačilo mi, že byl můj blog oceněn tím, že je nominován mezi ostatní úžasné mamablogy.

I to mne překvapilo. Vůbec jsem neplánovala mít mamablog. Prostě jen píši o tom, jak žiji, co mne baví. A to, že se ze mne stala máma, mé příspěvky ovlivnilo, ale nikdy jsem nemyslela, že by mohl můj blog patřit do kategorie mamablogu.

Všem těm, kteří mi posílali hlasy ještě jednou děkuji! Vím, že jste se museli hodně snažit a posílat je poctivě, možná i denně. Denně jste si na mne museli vzpomenout a to je něco, čeho si nemírně vážím!

Proč ale té příležitosti, která se mi nabídla, nevyužívám? Je to prosté! Díky umístění se mi začala ozývat spousta e-shopů, firem, portálů a nabízeli mi spolupráci. Sice již s někým spolupracuji, ale to je už pro mne tak akorát. Se spoluprací začínají povinnosti a zodpovědnost. A to je to, co u svého blogu nechci. Chci být svým pánem. A jak to mám teď, mi plně vyhovuje.

Proč píšu 

Píšu si tenhle blog, protože mne to baví. Díky němu jsem se začala učit fotit, aby to tu vypadalo tak nějak přijatelně. Když mám něco, co chci napsat, napíši to. Když nemám co napsat nebo nemám náladu, sílu , myšlenky, prostě nic nezveřejním. Takové to „musím něco napsat, abych nepřišla o čtenáře“, to nikdy nebudu já. Chvíli jsem to zkoušela, ale byla jsem z toho akorát unavená a nešťastná . Ve skutečnosti jsem dost zakřiknutá holka, která si nikdy nemyslela, že by její blog mohlo číst víc lidí než sto a to by ta stovka byli známí a přátelé. Jsem holka, co se tak trochu bojí velkého světa. Jsem holka, co si chce užívat život po svém a nechce být s někým srovnávána.

Jak jsem už psala, neměla jsem nikdy v úmyslu psát mamablog. Proto se také snažím, když už o Žížovi píšu, zachovat mu soukromí. Poslední dobou se pokouším neukazovat přímo jeho tvář (jasně vždycky to úplně nejde, ale snažím se), každý koncept článku ukáži manželovi a dám ke schválení. Nejde jen o mne, ale o naše dítě a naše životy. Nechci ze života svého syna a muže udělat věc veřejnou. Píšu o nich tak, jak si myslím, že jim do budoucna neuškodím. Hlavně Žibřidovi. Nechci, aby mi jednou vyčetl, že jsem z jeho dětství těžila, abych měla články na blog. Chci mu dát šanci, aby se jednou rozhodl sám, jak se chce či nechce na internetu (tedy veřejně) prezentovat.

Teď v těch „přemýšlivých“ dnech jsem silně zvažovala, že blogování ukončím. Že to, co svět od blogu očekává, ten můj nesplňuje a asi ani nikdy nebude. Žádné masivní čtení, žádné velké a bouřlivé reakce. Toho bych mohla dosáhnout, kdybych začala psát o zajímavějších a čtenějších tématech, jako třeba o módě, kosmetice, fotit sebe a dítě v outfitech a tak. Ale to je to, co nechci.
Sama ještě teď netuším, jak to bude. Zda ještě budu chtít o nás něco psát. Zda budu chtít nadále psát tenhle blog.

Rok 2016 mne hodně změnil.

Poznala jsem poprvé hořkosladkou chuť „úspěchu“. Pokusila se srovnat si mezilidské vztahy, abych se taky jednou konečně cítila spokojená. Přes všechny negativní prognózy jsem si šla za svým a po dvouletém těžkém boji přirozeně otěhotněla (jedno z mých velkých trápení, které jsem si nechala ukryté před světem). Poznala jsem spoustu nových lidí, prožila nejednu hodně bolestnou situaci.
Změnila jsem se.

Pro zajímavost jsem se koukla, jaké články tohoto roku se vám nejvíce líbily. Celkem mne to překvapilo.

Mějte krásný nový rok 2017!

TOP 2016

  1. Levandulové sušenky
  2. Kapsář do auta
  3. Námořníci
  4. Šmik!
  5. Kuřecí kari s kokosovým mlékem
  6. O svatebním focení
  7. O Žibřidovi a tak podobně
  8. Na rozcestí
  9. O čtvrté židli
  10. Unavená herečka

razítko

Share on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Pin on Pinterest
Pinterest
Email this to someone
email
Share on Google+
Google+

Líbilo? Pak děkuji za sdílení 🙂