BLW! LOL. WTF?

BLW OMG, BTW, DIY, MTR, R.I.P., TX, XOXO, atd. Svět se zbláznil, všude samá zkratka. A já vám představím význam jedné další zkratky. A to zkratky BLW.

Je to teď hodně módní, „jet“ BLW. Neznalí si musí ťukat na čelo, co to vlastně kecáte. Když to okolí vysvětlíte, starší generace si přestane ťukat na čelo, ale začne se popadat za hlavu, co to jako praktikujete a jestli chcete svoje dítě zabít a že vám už asi na tý mateřský fakt hráblo.

BLW je zkratka anglických slov Baby Led Weaning a česky se tomu říká „jídlo do tlapky“. Jde o metodu, kdy svému dítěti naplno důvěřujete a víte, že ono samo pozná, kdy je pro něj ten nejlepší čas začít ochutnávat jídlo a pomaloučku opouštět mámin prs.

Žížo, koukej, lžička!

Když jsem zaváděla příkrmy u Žíži, o téhle novince jsem netušila a Žížu „naučila jíst“ tak, jak se to teď dělá, rozmixovat potravu a nasoukat to do něj lžičkou. A sledovat, kolik toho snědl. Jakmile jsem mu mixovala potravu složenou ze tří a více ingrediencí a pak jsem mu to lžičkou dopravovala do pusy, říkala jsem si, jaký je to chudák, jíst takový chuťově divný mix. Ale tak se příkrmy zavádí, tak co s tím. A proboha, jen ať mi nesebere můj kus mrkve z talíře, vždyť by se mohl udusit!

Díky Žížovi jsem si odbyla spoustu těch zbytečných přehnaných strachů a s Růžou (jako ostřílená matka, že jo) to beru vše tak nějak víc volně. Kojení, nošení, komunikace, jídlo. A je to taková větší pohoda. Je mi zpětně líto, že jsem to s Žížou tak moc prožívala a tak málo užívala. Ale tak to má být.

Jen si Růžo vem

O jídlu do tlapky jsem prvně slyšela rok po té, co jsme s Žížou zaváděli příkrmy. Nejprve jsem na to koukala překvapeně, když mi kamarádka říkala, že to „jedou“ a fakt si to užívá, ale pak sem si o tom něco přečetla a zalíbilo se mi to. Pokud se mi poštěstí mít druhé dítě, zkusím to s ním také.

Faktem je, že z počátku jsem se bála, že Růže třeba zaskočí a začne se dusit. Už jí i zaskočilo, ale nedusila se. Dávila se. To je rozdíl. A děti mají dávivý reflex skvěle vyvinutý, takže to v pohodě zvládla. Jasně, musím s ní být a kontrolovat ji. Ale jsem z toho opravdu nadšená! Co se navíc naučila naprosto dokonale, je pití. Každé třetí sousto si zapíjí a už si lahvičku bere sama a já nemusím ničemu asistovat!

Společné stolování

U nás se vždycky večer sejdeme u stolu a společně večeříme. Pod stolem sedí Odie a čeká, zda náhodou něco neodpadne od stolu (zvláštní, že pravidelně sedí pod Žížou). A už měsíční Růženka chtěla být s námi, prostě věděla, že je to rodinná chvíle a že tam nesmí chybět. Byla jsem rozhodnutá dávat jí jídlo do tlapky, tohle mne namotivovalo ještě více. Společné stolování.

Další impuls nebát se BLW, byl příspěvek jedné maminky, jejíž dítko má také alergii na bílkovinu kravského mléka, jako naše Růženka. Střeva takových dětí jsou nějakým způsobem podrážděna a takovým dětem nevyhovuje, když do nich matka nastrká 125g příkrmu. Je lepší, když si dítě samo rozhodne o tom, kolik toho sní. O hladu nebude, dopije se mlékem. Můžu potvrdit, že to tak je.

Jednou jsem Růžence dělala zeleninovou polévku, udělala jsem jí víc, aby měla i na druhý den. Polévku jsem jí dávala ze lžičky (druhou lžičku měla v ruce Růženka, zkoušela se krmit sama) a polévka Růže fakt chutnala a tak otvírala pusu a otvírala a otvírala, až zpucla celé dvě porce. Potěšilo mne to, že jí to tak chutnalo. Ale holka se mi najedla víc, než by měla (přeci jen, z té lžičky to do ní padalo a než si žaludek uvědomil, že už má dost, bylo tam toho víc než akorát). A nastal břicha bol. Ne nijak tragický, ale byl. Nikdy před tím ani poté se jí to nestalo. Když se krmí sama, nají se tak, jak potřebuje. Jí pomalu a žaludek stačí na přijímané množství reagovat. Střeva pak nemusí zpracovávat tolik potravy, než na kolik jsou připravena.

Pohoda u jídla

S jídlem mají děti začít, když se na ně cítí připraveni. Ne v půl roce (nebo čtyřech měsících) jak uvádí tabulky. Každé dítě je jiné, jindy se přetáčí, jindy žvatlá, jindy chodí. Každé má svůj čas. A jedení jde ruku v ruce s psychomotorickým vývojem. Proto je vhodné dítěti začít jídlo nabízet, když o něj začne jevit zájem, když začne mlaskat, když vy jíte, když vám ukradne kus jídla z ruky. Dítě během jídla musí sedět ve vzpřímené poloze. Pokud dítě ale ještě samo nesedí, nemělo by být posazováno, proto se dávají jíst na bříško.

U nás je „výhoda“, že Růža obědvá a to nejsou moji kluci s námi doma, takže Růža jí na zemi a já beru své jídlo k ní na zem. Pokud jsou kluci doma tak dám Růžu do židličky ke stolu. A přiznávám, i když sama ještě nesedí, na tu chvíli ji posadím. Chci, aby byla s námi u stolu, myslím si, že je to pro dítě velmi důležité, takové přirozené sociální začlenění. A někdy si vlezeme s jídlem na zem k ní všichni.

Gurmánka

Co mne u Růženky uchvátilo nejvíce, je její zájem o jídlo jako takové. Když před ní položím talíř s jídlem, vše si nejprve osahá, ozkouší teplotu, prohlédne barvu. Pak si vybere ten kousek, který je jí nejsympatičtější. Chvíli si kousek jídla převrací v ručičkách, zkoumá strukturu. Pak si jídlo položí to pusy a kousek odkousne (ano i bez zubů, ony ty jejich dásničky jsou fakt dost silný), ochutná. Během ochutnání udělá ve tváři několik grimas, většinou mám pocit, že jí to nechutná, ale opak bývá pravdou. Takhle si užívá každý kousek. A je na ní opravdu vidět, jak si vychutnává chutě.

Ano, na rozdíl od Žíži si ty chutě užívá. On chudák dostal hmotu, vždy o stejné konzistenci, jen jinak barevnou, a chuť v té hmotě musela zanikat. Jak mohl rozeznat mrkev, brokolici a maso když to vše splývalo? Ne, v tomhle je jídlo do tlapky úžasný. A navíc si Růža bravurně trénuje jemnou motoriku a koordinaci ruka-pusa. Prostě samá výhoda!

Zpět ke kořenům

Říká se tomu metoda jídlo do tlapky, BLW, takové vědecké pojmenování zase. Přitom jde o přirozený přístup. Dřív mixéry nebyly. Jde prostě o důvěru v dítě, že ví, kdy, co a jak a my mu jsme pouze průvodcem a nástrojem. Dítě toho nesní tolik, jako mixovaný příkrm, ale také se tak rychle neodstaví. Pořád bude mít potřebu se dojíst mlékem. A to je také správné. Vše hezky pomalu, po krůčkách, ať s těmi změnami a tím růstem v člověka tělo může v klidu pracovat. A vaše děťátko se bude cítit více jako platný člen rodiny. My totiž máme tendenci dělat z mimin ještě větší mimina, přitom oni jsou často moudřejší než my. V tom co potřebují určitě.

Ano, občas Růžence dám mixované, většinou když někam jdeme v čase oběda, je to pohodlnější (cesta autem, návštěva lékaře). Jdeme-li ale na oběd babičce, domluvíme se, aby si Růža mohla dát také (na Hod Boží si s celou rozvětvenou rodinou dala krůtu s bramborem, začleněná jako právoplatný člen rodiny, se stejným obsahem talíře, jako ostatní, neodstrčená někde stranou). Jde to. Takže pokud s myšlenkou o módní trend BLW (aneb návrat stolování do pravěku) koketujete, zkuste to, nebojte se, svěřte to dítěti do rukou. Zvládne to!

Share on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Pin on Pinterest
Pinterest
Email this to someone
email
Share on Google+
Google+

Líbilo? Pak děkuji za sdílení 🙂