Dobytí Černé hory a návštěva výtvarné dílny Bosorka
Moje milovaná sestřička pracuje až v „dalekých“ Jánských Lázních. Dlouho nás k sobě lákala na návštěvu, ale pořád jsme se nemohli shodnout na termínu. Nakonec jsme se k ní vypravili ne ve třech, ale už ve čtyřech. Vezla jsem si s sebou malého, ale už viditelného bubáčka v bříšku.
Proto jsme museli upravit plánovaný program. Vypadalo to, že Černou Horu tentokrát nedobyjeme…. Až přišla sestřička s vynikajícím nápadem. Nahoru se necháme vyvést lanovkou a do Jánek sejdeme.
Den se povedl, bylo krásně a největší zážitek z toho měla naše psice. Lítala jak pominutá a válela se ve sněhu.
Bylo opravdu teplo a sníh už tál, po třech hodinách jsme se vrátili celí uťapkaní a promáčení, ale tak krásně unavení, já teda nejvíc, přeci jen byla jsem unavená za dva. Co jsme také museli v Jánkách navštívit boudu U Modrých kamenů, museli jsme si dám borůvkové knedlíky. A musím říci, že ty teda byly! Jako dezert k tomu všemu jsme se nacpali borůvkovým koláčem. Po tomto obdivuhodném výkonu jsme se s fialovými rty i z kopce těžce valili dolů do údolí.
Nakonec nás ségra vzala na své oblíbené místo. Do výtvarné dílny Bosorky. A to byl opravdu zážitek. Můžete si tu pomalovat hrnečky, jak chcete, namalovat si vlastní textil. Manžel se ségrou se hned pustili do výroby hrnečků a já, jakožto naprostý kreslící a malující amatér jsem se pustila do zdobení textilu. Měla jsem sebou nakoupená bodýčka a slintáky pro prcka
Musím uznat, že výlet to byl parádní a nejvíc ta tvůrčí část. Takovou výtvarnou dílnu, jako je v Jánských Lázních Bosorka, bych u nás taky uvítala…
