Dneska si to takhle štráduju městem, mám na sobě nové skvělé šaty, v kočárku sedí Žibřid ve svém oblíbeném klobouku.
Tak si tak jdeme a jdeme a zastaví nás nějaká paní a prý: „Mladá paní, můžu se vás na něco zeptat?“
Jen ať se neptá na cestu někam, ať nevypadám jak jantar, že neznám své rodné město „Jistě“.
„Ten kočárek je retro nebo je opravdu starý?“
„Ne, ten je retro!“ už asi miliontý člověk, co se mne na to ptá.
„Ježíš, to je úžasný! Je fakt krásnej! No a vy, v těch retro šatičkách! No krása. Jak když jsem s kočárkem jezdila já, cítím se, jako bych se vrátila v čase. jste oba dva tak styloví!“
„Ježíši, tak teda mockrát děkuju“ taju blahem
„Nemáte zač, já vám to musela říct! Mějte se krásně a nezlobte se, že jsem vás otravovala.“
„Neotravovala, moc děkuju!“
To že mi náhodní chodci (různého věku i pohlaví) vychvalují kočárek, to jsem si už zvykla. Ale aby takhle někdo pochválil i mě, tak to byla premiéra. 🙂

Tak jsem se rozhodla, že pro vás napíšu článek o našem hodobóžovém kočárku!