Na procházce v parku
Nebo spíš na projížďce? To je asi celkem jedno. Do parku chodíme moc rádi. Nejradši krmit kachny. Vždycky s sebou neseme dostatek pečiva. Žíža kachny zbožňuje, vydržel by s nimi v parku půl dne.
Po dlouhé době se u nás na řece ukázaly i labutě. Nebyly tu u nás hodně dlouho. Takových deset let jsem je tu na řece neviděla. A najednou tu byly dvě. Fešandy. Dle Žíži to jdou dvě „káky-Odie“ a nakrmit je, to byl hlavní úkol dne. Labutě byly drzejší a víc nebojácné než kachny, přišly si pro dobrotu téměř k nám. Jen je trochu děsila naše Odie, tak na nás preventivně syčely. Z toho byl Žíža ještě víc u vytržení a já celá trnula, aby se k nim nepustil.
Baví nás chodit do parku. Baví nás tam i jezdit. A snažíme se užít si to, že ho máme tak kousek. Ještě malou chvilku ho máme kousek.
