Náš malej Minecrafťák
Minecraft
Minecraft. Nic jiného momentálně v jeho světě neexistuje. Musím přiznat, že jsme dlouho odolávali. Ale s nástupem do školy na to došlo.
„Mami, Lukáš hraje Minecraft a prý tam může těžit diamanty.“
„Mami a prej tam můžeš mít barevný ovce a mít z nich barevný koberce.“
„A mami, taky se tam musíš bránit zombíkům, to prej v tom nejtěžším, v mírumilovný ne.“
Podobné věty jsem slyšela od návratu ze školy do ulehnutí do postele. A tak se nám ho zželelo a tuhle legendární hru mu pořídili. Od té chvíle nemluví o ničem jiném, chytlo to i tátu, takže spolu pořád diskutují, vymýšlí a něco tvoří v Minecraft světě. Máme však pro čas strávený u počítače daná jasná pravidla
Musím také uznat, že kdybychom ho od těchto moderních vymožeností úplně ochraňovali, měl by problém si najít přátele. Protože Minecraft hrají snad všichni spolužáci, i děvčata, takže téma hovorů o přestávkách (pokud nejsou zrovna doma na online výuce) jsou jasné.
Svátek a jasné téma dárků
Kdybyste to nevěděli, tak 15.února mají všichni Žíbřidi svátek. Tak téma na soukromou oslavu bylo jasný. Já upekla dort a protože zdobení mi prostě pořád nejde, muž se rozhodl vymodelovat z marcipánu Minecraft postavičky. No ten šťastný jekot, když Žíža uviděl dort se nedá popsat!
Šití je moje oblíbená kratochvíle a proto jsem našemu Žížovi ušila k svátku mikinu (ze všech opět úspěšně vyrostl). Objednala jsem mu na mikinu boží tematickou nažehlovačku. Ovšem ta nestihla včas dorazit, tak jsem celá zklamaná předala Žížovi mikinu a hned vysvětlovala, že bude boží, protože mu na ni nažehlím minecrafťáka.
K mému velkému překvapení mu byla mikina malá. Musel zákonitě přes noc vyrůst, šila jsem ji ještě o číslo větší, než jaké nosí, vše přeměřovala. Takže jsem nebyla zklamaná jen já, že nestihla dorazit nažehlovačka, ale i Žíža, že mu ta „jednouboží“ mikina je malá. A tak jsme se domluvili, že ušiju ještě jednu větší a do téhle jednou doroste Růženka. A ta mikina? Ta je vážně boží!
Pod vánočním stromkem našel Žíža knížku „Deník malého Minecrafťáka“. O Vánoce ještě nezvládal sám číst, tak mu knížku předčítal táta. Když ji dočetli, přišel Žíža se svými našetřenými penězi, že potřebuje další díl. Tak už má, díky svátku a pololetnímu vysvědčení, doma všech šest dílů. A i když by už zvládl přečíst si ji sám, čte mu ji pořád táta. Zajímá ho totiž také, jak to bude dál. A co se na tom líbí mně? Že i přes ten digitální svět všude kolem si náš Žíža rád čte a prohlíží knihy. A že sám řekne, že ho ta hra fakt baví, ale ta knížka je lepší, protože to tam vypadá přesně tak, jak si představuje.
