U nás není nuda

není nudaŽíža dorostl do takového toho fakt vtiného věku, kdy nás baví jednou lepší hláškou než druhou.To si tak jdeme třeba ze školky a povídáme si o tom, jak tam bylo, co dělali, co jedli. Klasika. Žíža vypráví a ochotně (kupodivu) na matčiny pitomý otázky odpovídá. Pak úplně mimo téma říká: „Mami, půjdeme do hospůdky, jo?“
„Do hospůdky? A co bychom tam dělali?“
„Já bych si tam dal omáčku s KEDLÍČKEM a ty by sis dala pivíčko, jo?“ Ten je zlatej, co? Ale ve tři odpoledne se mi do hospody nechce. Ani na pivo, ani na knedlík.
„Jé, Žížo, to je nápad, tak si tam zajdeme na večeři s tatínkem, co ty na to?“
„Ne, to ne, já tam chci hned, maminko.“
„A myslíš, že nás tam s Růženkou pustí?“
„Jasně, pustí. Já si dám kedlíček s omáčkou, ty si dáš pivíčko, ale to speciální, který může i Růženka, jo?“

Občas mne taky dostává do prekérní situace.

Koukáme na Jáju a Páju, jak zasadili prasečí ocásek.
„Mami, zásadíme si taky prasečí ocásek?“
„Ale prasátka se nezasazují, ty se narodí mamince prasatkové z bříška.“
„No to jo, ale nejdřív jí tam musíš strčit ten ocásek, viď.“
Tak a teď jsem zahnána v koutě. Pomóc! Pořád nějak nevím, jak z těchto situací s grácií vybruslit. 😀

Ale rozesmát dokáže i s naprosto obyčejnou pozvánkou ke hře v šachy.

Žíža: „Mami, pojď hrát šachy!“
Já: „Žížo, já ale šachy neumím!“ (Což je pravda)
Žíža: „Mami, já ti to vysvětlím, jak se to hraje. Střídáme se, jednou jdeš ty a pak já. A když mi vyhodíš princeznu, tak tě můj voják kopne!“ 

Jdou to malí loupežníci a život s nimi není nuda.

A že i taková malá Růženka dokáže udělat velký bodel? „Růžo, co mi k tomu řekneš?“
„Mami, tady nikdo není!“
Miluju to, jak už ví, že to co dělá, není úplně košér. Už je to pořádná lumpice a já ji za to tak moc miluju! Ta až ještě povyroste a dá se s bráchou dohromady, to budeme s manželem čubrnět.

Jsem opravdu ze srdce ráda, že mám zdravé děti.

Nic není podstatnější. Ale jsem také upřímně ráda, že mám dceru. Mít syna je boží, o tom žádná, ale mít doma takovou tu holčičí podporu, to se vždycky hodí. Jen teda nějak nevím, nevím, ale už teď má ta naše holčička víc šatů než já. A to už je co říct, fakt 🙂
Byla jsem asi moc hodná, když mi Vesmír nadělil od každého jedno, protože obojí je to skvělé a obojí je to skvělej fičák ️ A Růža objevila růový svět panenky Barbie! K veliké nelibosti tatínka. Ale jen ať si zvyká, já ty věčný trakory, mašiny a fotbalové míče taky musím kousnout 😉
Každý den za ně děkuji! Protože mít zdravé děti není samozřejmost!

Share on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Pin on Pinterest
Pinterest
Email this to someone
email
Share on Google+
Google+

Líbilo? Pak děkuji za sdílení 🙂