Střípky všedních dní

střípkyPoslední dobou moc nepíšu. Nějak mne nebaví večer usedat k počítači, abych něco sepisovala. Radši žiju. Snažím se (ale jde to těžko) omezit sociální sítě, sdílení všeho možného a spíš život prožívat a užívat. Ale stále mám chuť se o nějaké ty střípky podělit, jen mi víc vyhovuje dát krátký příspěvek spíš na ty sociální sítě. A tady to zanedbávám. Tak jsem se rozhodla jednou za čas udělat takový malý souhrný článek o těch střípkách mého života, které se jeví bezvýznamně, ale právě naopak, jsou to detaily, které dělají můj život takový jaký ja a za který jsem šťastná.

Nádherný a vzrušující svět

Růža našla sedmikrásku. Prohlížela a hrála si s ní dlouho. Pečlivě jsem ji pozorovala a přemýšlela, proč jí ten drobný květ zaujal víc než kdejaká hračka. Proč jí fascinuje „hloupá“ kytka.
A pak mi došlo, jací ignoranti mi dospělí jsme. Jak ignorujeme krásu kolem nás. Vždyť ten květ sedmikrásky je dokonalý. Je v něm vše. Symetrie lákající oku, vůně lahodící nosu, členitost okvětních lístků lákající hmat. Květ je tak křehký a přitom plodný. Taková sedmikráska je vlastně dokonalá. Kam se na ni hrabe kdejaký šperk.
Až uvidíte venku sedmikrásku, vzpomeňte na to, že na světě je hromada krásných věcí, že je tu na světě krásně!

Není nad to, když máte sourozence.

Sourozenec, to je parťák. Taky znáte ten pocit, když si z vás bráha udělá pilíř? Nebojte, Růža se jen tak nedá. Za odměnu zabrala bráchovi jeho oblíbený polštář se Stegosaurem. Prostě mu ho sprostě šlohla a dala si na něm krátkého šlofíčka. Na druhou stranu Žíža má nechat ten polštářek na posteli a netahat si ho do obýváku, no ne? Naštěstí se po schrupnutí o polštář nezajímala, takže stego putoval zpět na postel. Ale bitvy o hračky a „to je moje“ a „já to chci taky, protože to máš ty, i když já to vůbec nepotřebuju“ tak to už nám začalo. A občas je to fakt cirkus. Ale jinak se mi na nich fakt líbí, jak spolupracují. Takové drobnosti všedního života, díky kterým je náš život jedinečný. Chvíle, kdy jsme spolu. To, že spolu prožíváme a sdílíme naprosto obyčejné okamžiky dne (třeba obyšenjí škrábání brambor). Sice drobnosti, ale naprosto klíčové chvíle pro děti. To, kdy se cítí být součástí dospěláckého světa a jsou šťastné, že jim tou součástí dovolíme být. Jsou to okamžiky a drobnosti, které pomíjíme, ale pro ně je to nový, úžasný a vzrušující svět!

Share on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Pin on Pinterest
Pinterest
Email this to someone
email
Share on Google+
Google+

Líbilo? Pak děkuji za sdílení 🙂