První školní a školkový den
Včera to bylo takový dost náročný. První školní a školkový den.
Vstávačka v šest po takový dlouhý době (díky covide) byla velikou zkouškou. Navíc to studený a pošmourný počasí moc na náladě vylézt z teplý peřiny nepřidalo.
Růženky křivý ksichty vidím ještě teď, když jsem ji prosila, ať se nasnídá. Žíža se těšil, ale nervózně přešlapoval a kontroloval aktovku, zda je na ten první den dostatečně připravený. Na zavelení „obouvat“ se ochotně vypravili z bytu a cesta byla studená ale milá. Natěšení a nejistota se nad námi vznášely.
První školní zážitky
Růženka se zvládla v šatně v pohodě upravit pro pobyt ve školce, ale při vkročení do třídy to její hrdost nevydržela a rozplakala se. Táta vzal radši nohy na ramena. Brzy se ale oklepala a dost to tam v tý školce ošéfovala. No a doma mi vyprávěla celý den minutu po minutě. Vše mi předvedla i se zvukovým doprovodem. Přezpívala všechny písničky, které zpívali. To Žibřid po mi prvním dnu ve školce řekl, že má hlad. Nic víc jsme z něj tenkrát nedostala.
Za to teď! Jsem na něj tak pyšná. Byl sice nervózní, ale zapojoval se, hlásil se, stud za chvíli zahodil. Navíc sedí v lavici s kamarádem ze školky, co víc chtít. A byl zklamaný, že první den se nebude nic učit. Dnes mi vynadal, proč jsem jako do družiny přišla tak brzy. A že je jako škoda, že nedostali žádný úkol. Má hroznou chuť se učit a poznávat. Já jen doufám, že mu to nadšení vydrží a bude toužit po vzdělání ještě pár let. Cestou domů se s Růžou překřikovali, co kdo dělal, jaké mají nové kamarády a tak podobně.
Tak takový byl náš první školní a školkový den. Děti to zvládají z grácií, jen já teď nějak nevím, jak naložit se svým životem. Už jsem máma dvou velkých a samostatných dětí.
