(Po)pletená deka

Když jsem čekala Žížu, začala jsem mu plést deku do kočárku. Koupila jsem si vlnu z Merina, aby byla deka vhodná pro miminka, aby hezky hřála a v létě se pod ní Žíža nepotil. Pletla jsem a pletla a když jsem byla v půlce pletení, tak jsem porodila. A deku jsem už nedopletla. Nebyl čas.

Prázdniny tak, jak mají být…

Loni, když jsme se stěhovali, jsem ji rozpletenou našla. Tuhle výzvu prostě dokončím. Ale co pak s ní? Nu, asi ji věnuji nějaké kamarádce, který bude v budoucnu čekat miminko. Deku jsem dopletla v létě na dovolené. Po třech letech jsem ji konečně dokončila. A byla jsem zvědavá, jaké miminko ji „vyhraje“.

Byla mi souzená

Nakonec má deku v kočárku naše Růženka. Ještě před rokem by mne ani nenapadlo, že nám bude dopřáno mít druhý voňavý uzlíček. Jsem ráda, že se s dekou může mazlit můj potomek. Protože pro něj byla deka od začátku určena. Jen si ta deka trochu mé děti popletla. Možná kdybych ji dopletla dříve, našlo by si k nám dříve cestu i miminko. Ale zase by to nebyla tahle úžasná Růženka.

Opět se ukazuje to, že pokud něco má nějak být, tak to tak prostě bude. A tato deka to dokazuje. Jen jsme si obě musely počkat na svůj čas. A na svou Růženku…

Deka, polodupačky, čepička made by mum, svetřík a botičky made by grandma, Růženka made by mum and dad

Share on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Pin on Pinterest
Pinterest
Email this to someone
email
Share on Google+
Google+

Líbilo? Pak děkuji za sdílení 🙂