Riga – nenápadné dobrodružství
Riga – když jsem toto město navštívila naposledy, věděla jsem moc dobře, že se sem jednou vrátím. A že sem vezmu s sebou svého muže a potomstvo. Byla to jen otázka času. Stačilo, aby nám potomstvo dorostlo do věku, kdy ocení i návštěvu města.
Díky sestře, která sem jezdí pravidelně, a jejím ratolestem, jsme měli v záloze pár trumfů – v podobě dětských hřišť. A světe div se, nebylo jich potřeba.
Je fakt, že občas obě děti pofňukávaly, že už je to nebaví a bolí je nožičky. Šlo však jen o okamžiky, kdy jsme se přemisťovali pěšky z jednoho místa k druhému a byla to zrovna nudná část města.
Rižský městský Kronvalda park je ale uchvátil. Park se nachází z jedné strany starého města. Zde dříve byly městské hradby a obraný příkop. Příkop je zatopený vodou řeky Dougavy. Díky tomu parkem vede vodní kanál, po kterém se můžete svést lodí. Celý park je velmi malebný, jsou ze uklidňující vodní kaskády, spousta květin a zelené trávy a z různých koutů slyšíte hudbu pouličních umělců.
Vecrīga
Cestou parkem od kanálu se dostanete k hradbám a k samotnému centru starého města Vecrīga. Celé centrum je poměrně malé (obecně Riga je mnohem menší, než jsme my zvyklí z Prahy). Lze jej tedy pohodlně projít během dne i s příjemnými zastávkami v kavárně či restauraci. Nebudu vám tu vypisovat, co za památky můžete v Rize vidět. To si každý dnes již zvládne dohledat sám. Ráda se s vámi podělím o pocit z tohoto města. V porovnání s již zmíněnou Prahou je Riga poctěna menším počtem turistů, je zde větší klid a město působí velmi přívětivě. Díky použití cihel na velké části historických budov, působí Vecrīga teple a vesele. Není divu, že je zapsána na seznamu UNESCO.
U památníku svobody jsme poprvé postřehly zmenšeninu památky. Podobné modely jsem pak našli i na zřícenině hradu v Siguldě. U téhle zmenšeniny najdete napsané informace v braillově písmu. A to mne naprosto dostalo a dojalo. Pokud je člověk připraven díky vadě zraku o radost vidět památky, může si je prohlédnout svými prsty. Za mne velký palec nahoru Lotyšům.
S dětmi jsme si centrum v klidu prošli, návštěvy kostelů a vyhlídky z věží jsme vynechali. V srpnu bylo v Rize vedro – podobně jako u nás, tak jsme dětem slíbili koupání v moři. Výhoda Rigy je ta, že z hlavního nádraží jede přímý vlak k pobřeží – do půl hodiny jste z centra hlavního města u moře. Naší cílovou destinací se stalo lázeňské město Jūrmala.
Mami, moře!
Od vlaku k moři vás čeká krátká procházka, z velké části borovicovým lesem. V lese najdete dětská hřiště, prolézačky v korunách stromů a podobně. Zastávka vlaku a moře je od sebe kousek, ale cesta s dětmi vám bude trvat dlouho. Děti – chtě nechtě – musí všechny prolézačky vyzkoušet.
Moře je ve srovnání s jižními státy chladné (logicky). Nevím, jak je to v jiných státech, kterým břehy omývá Balt, ale tady v Jūrmale je moře málo slané, je zde dlouho mělko (než dojdete do hloubky, kde se dá normálně plavat umrznou vám nohy :-D) a díky tomu zde také nejsou téměř vlny. Písčitá pláž je zde široká, pro milovníky písečných staveb je to úplný ráj.
O dalším – námi velmi oblíbeném – místě nejen v Rize vám napíšu příště.
