Ahoooj!
„Ahoooj!“ Vodáctví. Takový pěkný český zvyk, vyrazit si v létě na vodu. Z mého okolí pár známých na vodu jezdilo, takže jsem vždycky věděla, o co jde, ale sama jsem poprvé na vodě byla ve dvaceti letech. Ani nevím, kdo s tím z přátel přišel, ale náramně se mi to hodilo, protože měsíc po vodě jsem jela na výcvikový kurz od vejšky a potřebovala jsem si to někde vyzkoušet. Pravda Vltava, kterou jsme s přáteli sjížděli, je trochu něco jiného než Salza (divoká řeka v rakouských Alpách), na kterou jsem pak vyrazila s vejškou, ale trochu jsem si to osahat musela. Ten rok byla Vltava na množství vody chudá. Takže Salza pak byla něčím neuvěřitelným.
Díky mému umístění v anketě Mamablog 2016 jsem dostala možnost vyzkoušet osušku Bubbler Reluxury od LODGER a je opravdu savá a praktická. Díky Ondralek.cz
Po sjetí Vltavy se naše banda vydala už jen jednou na Ohře. Bohužel bez mé účasti. Nastoupila jsem nově do práce a neměla dovolenou. Postupně začali pracovat všichni. A najít si společný termín na vodu bylo téměř nemožné. Loni se vdala ségra a tímto nám asi zajistila každoroční vodu. Proč? Dostala s mužem jako svatební dar od našich přátel nádhernou loď. Žádná kanoe z půjčovny. Nádhernou, nablýskanou loď. A ta se přece nebude někde v chodbě válet, ta se musí vyvětrat!
Fakt s Žibřidem?
Jak to najednou šlo domluvit si termín dovolené a vyrazit na vodu. A mne velmi překvapilo a potěšilo, že všichni automaticky počítali i s naší přítomností. Přeci jen vydat se někam s ani ne tříletým dítětem není pro každého to pravé ořechové. My nakonec jeli na dva dny, z čehož jeden den jsme strávili ve vlaku a druhý na vodě. Měla jsem strach, jak to Žibřid zvládne. Cestování, stanování, celý den sedět v lodi. On je Živel, co neposedí. Jet na více dnů, to jsme se báli. Během léta jsme ho vzali na řeku na pramici, pod stan i do vlaku, aby se na vše tak nějak připravil. Na pramici jsme se vydali i s naší psicí. Líbilo se jí tam, takže jsme nakonec náš tým rozšířili i o Odie.
Co všechno patří k vodě? Pivo (přece nebudeme doslova a do písmene na vodě) a pečené buřty!
Vše dopadlo nad naše očekávání. Žíža byl trochu vzteklý ve vlaku, no po třech hodinách ho to už nebavilo. Druhý den vyváděl jen ve chvílích, kdy jsme přenášeli lodě přes jezy. Většinu jezů v tomto úseku nesjedete. Žibřid rád pomáhá, ale jeho pomoc byla spíš na obtíž, tak to těžce nesl. Jinak chvíle v lodi zvládal naprosto ukázkově a bavilo ho to! Těch 23km oleje na Berounce zvládl na jedničku. Dokonce nám i zpíval a pomáhal pádlovat. Za to Odie, o které jsem nepochybovala, že to zvládne, se předvedla. V lodi ji to moc nebavilo a chtěla přeskakovat do lodi k sestře, takže jsme měli asi šestkrát psa přes palubu. Alespoň jsme se nenudili. Ještě že umí tak dobře plavat.
Z vody jsme se vrátili nadšení, těšíme se za rok zase „ahoooj“ a jsme rádi, že Žíža ostatní neodradil a že nás chtějí opět s sebou!
