29.7.2016

Jak jsme vyrazili na hrad

Na cestách, Obyčejné radosti

Letošní rok je hodně bohatý na překvapení. U nás doma je tedy celkem nuda. Ale tatínek mé mamince letošní rok připravil několik (a opravdu nečekaných) překvapení. Stejně tak švagr mé sestře (ale ten je tím pověstný a už se to ani nepočítá 🙂 ). Proto jsme si se sestrou řekly, že bychom mohly taky něco vymyslet. A tatínkovy narozeniny byly vynikající příležitost. Sestra se bohužel akce zúčastnit nemohla. Z Rigy je to trochu z ruky. Ale zato to pěkně vymyslela, já naúkolovala maminu, ať zařídí, aby měl tatík volno a ujala jsem se toho nejtěžšího – vše připravit.
Vzali jsme mého tatíka na místo, kam jsme jezdili, když jsem byla malá. Vyrazili jsme dobýt hrad Pravdu. Z hradu je dnes už ruina, ale i tak je to oblíbený cíl návštěv. Nahoře na Pravdě se konala další část překvapení. Piknik. Pečené kuře s lehkým bramborovým salátem a zeleninou, spolu s pivem a nakonec s vynikajícími muffiny, aby byla energie na sestup. Vše jsme to  s mužem táhli ve dvou batozích a doufali, aby se taťka nezeptal, proč jsme na takovou procházku vybaveni jak na severní točnu.

Oběd v trávě byl příjemný

dítě a psice se kolem nás honily a my dospěláci debužírovali. Po příjemném odpočinku jsme sbalili prázdné mísy a vydali se směrem dolů. Vzali jsme to oklikou. Chtěli jsme Žížovi ukázat Čertův kámen. Vyprávěli jsme Žížovi legendu o tom, jak se tam kámen vzal a když do jednoho otvoru strčíte ruku, pokud jste zlobiví, stáhne vás čert do pekla. Úplně živě si vzpomínám, jak jsem tam tu ruku jako malá nikdy nestrčila. Bála jsem se tak, až jsem šíleně brečela. A po pravdě i teď ve mně byla obava, zda si mne do pekla nestrhnou. 🙂 Takový ten pocit z dětství. Přesto jsem tam tu ruku strčila a jak vidíte, jsem hodná holka! Žíža začal ale hrozně brečet, ať tu ruku vyndám, tátovi vůbec nedovolil ji tam dát a na dotaz, zda ji tam dá on, se otočil a běžel do bezpečné vzdálenosti od kamene.
Při sestupu už na Žížu přišla velká únava, tak se po dlouhé době nesl v Manduce. Pár metrů před příchodem k autu usnul spánkem spravedlivých.Ten čerstvý vzduch a příroda dělají divy a navíc je tam tak nádherně! Všude borůvky, maliny, ostružiny, vůně hub, mechu a kůry. Vždycky si říkám, proč jen nejezdíme do lesa častěji…