On spí. A vládnu já

proprevečerní pohodaChvíle, kdy Žíža usne jsou naprosto úžasné. Najednou můžu vypnout mateřský mód a začít se chovat jako normální člověk. Ne že by matka nebyla normální člověk. Ale pokud je dítě vzhůru, jsem neustále ve střehu a plně soustředěna jen na něj.
Ale když dítě spí, může si máma dát nohy na stůl, zavřít oči a poslouchat ticho. Na chvíli se zamyslet nad běžnými věcmi. Na chvíli si zafilozofovat o životě. Na chvíli si odfrknout. Nebo může začít poklízet, žehlit, šít, povídat si s manželem. Většinou jsem ten případ, že jdu něco dělat. Ale i to je forma odpočinku. Odpočinku od dítěte. Chvíle, kdy jsem sama se sebou a svými vlastními problémy (kam jsem dala tu nit, kam jsem schovala tu formu na bábovku, proč se ty fusky válí po bytě?).
Občas ale hodím vše za hlavu a jen tak si „zalezu“. Když je klid, ráda si čtu. Špatné je, když rozečtu hodně dobrou knihu. To jí prostě musím dočíst. A svět se u nás doma zastaví. Nechávám vše stát, šití, úklid, prádlo. Musím vědět, jak to dopadne. Moji kluci mohou být rádi, že alespoň uvařím.
A nejblbější je, když si rozečtu nějakou knihu, co má 600 stran. A nedej bože, pokud je to několikadílná epopej. Sbohem světe, uvidíme se na jaře…

razítko

Share on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Pin on Pinterest
Pinterest
Email this to someone
email
Share on Google+
Google+

Líbilo? Pak děkuji za sdílení 🙂