Jak jsme málem zaspali Velikonoce

Velikonoce. Přišly znenadání. Prostě jsem se ráno vzbudila a byly tady. A já žádnou výzdobu, nic na svátky jara nachystané. Jak se to jen mohlo stát?

Jistě, odpověď je jako vždy prostá. Bylo víc jiné práce. My jsme z mužem totiž velcí plánovači. Téměř rok mluvíme o tom, že předěláme toaletu, tato místnost byla Achillova pata, jediná slabina tohoto bytu. S tím jsme ho koupili. Ne že by ta místnost byla nějaká tragická, ale ne příliš efektivně řešená. Vymysleli jsme ji jinak, ale realizaci neustále odkládali. Naštěstí termín porodu se blíží více než rychle a s narozeným mimčem se nám nechtělo nic budovat.

Takže jsme domluvili termín rekonstrukce. Nějak mne nenapadlo, že jen co zedník, truhlář a instalatér opustí dveře našeho bytu, budou za dveřmi Velikonoce. Úklid po rekonstrukci mi zabral několik dní. Navíc dva dny před zahájením rekonstrukce dostal Žíža neštovice. Bylo toho najednou moc. A nějaké Velikonoce jsme prostě vypustili z hlavy.

Nakonec jsme si je užili

O Bílou sobotu jsme vyrazili, jako každý rok, na velikonoční trhy na Křivoklát s přáteli a skvěle si to užili. V neděli jsme pozvali rodiče na kachnu s knedlíkem a se zelím a hned po té, co jsme tu dobrotu strávili, jsem se pustila do pečení mazance a velikonočního beránka. A taky jsem musela nabarvit vejce. Ta se mi tradičně nepovedla (alespoň nějaká ta moje tradice na Velikonoce). Pro Žížu jsem se rozhodla vyrobit speciální vajíčka, tak jsem se pokusila o Boba a Bobka. Po pondělní koledě si je z košíku vybrala a hned poznal, uf!

Letos se mi ovšem nepovedl mazanec. Z nějakého důvodu prostě nevykynul. Byť jsme jej dělala naprosto stejně jako každý rok (a ze stejného těsta dělám i vánočku). Prostě v něčem byla chyba. Nevím v čem. A nejen, že mne to nesmírně naštvalo, ale při vyndavání z trouby mi ještě spadl z plechu. Když se daří, tak se daří. Ještěže beránka pekl manžel, alespoň něco povedeného.

Pondělí pak bylo fajn. Vypráskaná jsem dostatečně, oběd jsme si dali u přátel, se kterými si začínáme tvořit krásné velikonoční zvyky, které (s postupem přibývajících dětí v partě) plánujeme nadále dodržovat.

Život je bezva, i když se vše zrovna nedaří jak má. A víte co? Ono občas nějaký ten svátek „zaspat“ má něco do sebe. Rozhodně si užijete více pohody.

A za rok budu mít vejce krásný!

Share on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Pin on Pinterest
Pinterest
Email this to someone
email
Share on Google+
Google+

Líbilo? Pak děkuji za sdílení 🙂