Kdo si hraje, nezlobí
Být máma je velká dřina, to víme každá. Já se třeba vždycky těším na to, až bude víkend a bude s námi doma i tatínek. Těším se, jak si odpočinu. A i když mi manžel opravdu hodně pomáhá (a jsem mu za to vděčná), pořád je to „jen chlap“ a chlapi jsou prostě jak malé děti, svou péči musím věnovat i jemu. A proto jsem ráda, když jdou oba moji kluci ven na kolo nebo krmit kachny. Já si stoupnu ke sporáku a užívám si své vlastní myšlenky, ticho a klid. Jenže když je venku zima a škaredě a panstvo ven nejde nebo nejsou venku dostatečně dlouho na to, abych si dostatečně (byť pracovně) odpočinula, musím je nějak zabavit, aby se věnovali jeden druhému a mě si nevšímali…Máme doma spoustu hraček, spoustu věcí co Žížu zabaví a se kterými si hraje opravdu rád, ale dost často si dojde pro mě, abych si s nimi také hrála. A teď jsme objevili super věc, která oba zabere natolik, že já se stanu neviditelnou (ale nesmím se jít za nimi podívat, protože pak tam „zkejsnu“ s nimi).Kuličková dráha! Viděla jsem jich nespočet na internetu, slyšela o ní z okolí a samé pochvaly. Tak jsem si říkala, proč jen ji taky nevyzkoušet? Porozhlídla jsem se tedy po internetu, jaké se vyrábějí, jaké jsou vůbec možnosti. Nakonec jsem se rozhodla pro kuličkovou dráhu od Bino. Nevěděla jsem, zda to naše dítě bude vůbec bavit (o tatínkovi jsem nepochybovala) a nechtěla jsem do ní hned investovat tisíce (ale ty velké, ty bych fakt chtěla).Moc nechápu, jak taková blbost, kdy jen hodíte kuličku do žlábku a ona cestičkami jede dolů, dokáže člověka zabavit na takovou dobu! Možná to klapání skleněné kuličky o dřevo, možná to soustředění při stavbě dráhy, možná ta rutinní monotónnost pohybu rukou, kdy kladete kuličku za kuličkou na vrchol dráhy, opravdu neví co přiměje dospělého člověka, aby u toho strávil zbytek mládí. A Žížu? Co může být lepšího, než poslat kuličku spletitou cestou dolů?Kostky kuličkové dráhy můžete různě stavět a vymýšlet tak spoustu drah. Lze si dokoupit další a udělat si z bytu kuličkovodráhový ráj. Dítě si na tom cvičí jemnou motoriku, logiku a trpělivost. Tahle kuličková dráha je pro děti starší tří let. Žíža se sice snaží stavět, chápe i princip, ale zatím se mu nedaří dát otvory pro kuličky na sebe přesně tak, aby se kulička nezasekla nebo nevyskočila (přeci jen jsou mu jen dva roky). A stačí opravdu drobný špatný pohyb a už musíte kostky centrovat. Pokud ovšem nerozhazujete rukama a netančíte kolem kuličkové drány tanec přivolávající déšť, můžete si vesele posílat kuličky bez dalších úprav.Kuličkové dráze bych vytkla jednu malou a jednu velkou věc. Jelikož je primárně kuličková dráha určena dětem, hodilo by se, aby kostky na sobě trochu lépe držely, přeci jen děti mají takové nemotorné ručky a i když si chce hrát samo, rodič musí přibíhat a pomáhat centrovat cestičky. To je ale drobnost. Dítě jistě potěší, že s ním rodič tráví čas namísto vaření či vytírání. Velké mínus kuličkové dráhy je ten, že u ní prostě budete trávit čas a hrát si i když bude dítě už dávno spát a vy se budete moci věnovat příjemnějším věcem. I když. Jen tak vypnout mozek a sledovat kuličku je vlastně taky velmi příjemné.