Cesta do Mordoru
aneb putování po Středozemi na jihovýchod. Hobiti, trpaslíci, elfové, Sauron, Gandalf, Glum, Arwen a co já vím, kdo ještě. Já a Pán prstenů? No, tak tohle moc dohromady nejde. Já na ty fantasy příběhy moc nejsem. Což neznamená, že nevím „vocogou“. Spousta lidí kolem mě příběhy Pana prstenů miluje. Jakmile v kinech běžel Hobit, většina mých přátel poslušně seděla v kině a těšila se. Nejsem ignorant, všechny díly Pana prstenů jsem viděla. Ale abych si ho pustila večer a těšila se na příběh, to opravdu ne.
Moje cesta do Mordoru
Spoustu hodin jsem strávila prohledáváním internetu a prozkoumávala, jaký úbor vlastně elfové mají. Navíc mě Kachnacekk poprosila, zda by to šlo trochu šmrncnout do „trpaslíků“, kdyby byla potřeba být trpaslíkem. Postupně jsme se dopracovaly i k variantě, že by bylo bezva, kdyby šlo kostým použít i jako středověký oblek. Tedy takový ten základ kostýmu. Vše by pak dotvořily doplňky. Postupně jsme se dobraly ke konečné variantě a já se jeden večer rozhodla střihnout do látky.Upřímně řečeno, měla jsem fakt strach, protože nikde jsem nesehnala žádný pořádný střih, vše jsem vymýšlela za pochodu. Střih na šaty jsem vzala z noční košile, střih korzetového pláště bez rukávů jsem vzala ze svých šatů a střih na kapuci jsem obkreslila z kapuce u mého kabátu, jen jsem ji udělala do špičky.
Nakonec dopadl kostým lépe než jsem očekávala. Ano, mohl být lepší, ale byl to můj druhý kostým v životě, co jsem šila (vlastně i druhé šití oděvu vůbec). Myslím, že jsem se s tím poprala statečně a kostým snad udělal parádu. Mě to nakoplo a mám teď v plánu více projektů, které se dají obléci. Snad dopadnou také dobře.
Držte palce!