Dárky tatínkovi
Dárky tatínkovi ze srdce a ručně vyrobené.
Už delší dobu mne manžel prosil, abych mu ušila cestovní tašku. Pár jich doma máme, ale jsou velké, velké na dvoudenní služební cestu. A moje sovičková cestovní taška se jeví velikostně naprosto ideální. Jenže znáte to. Kovářova kobyla. A tak se na manžela stále nedostávalo. Teď mne sestra poprosila o cestovná tašku také, velmi nutně ji potřebuje a hodilo by se jí to jako dátek k narozeninám. A pokud bych nevěděla, co jí naježit pod stromeček, stejně nutně by potřebovala nový batůžek. Jenže před Vánoci bylo stále co dělat a látky jsme objednaly teprve v půlce ledna.
Po poslední kontrole u lékaře, kdy mi bylo sděleno, že nemusím už jen polehávat, ale mám se šetřit, jsem se rozhodla tyto své resty splnit. A hlavně jsem chtěla stihnout tu cestovní tašku manželovi k narozeninám. A chtěla jsem ji šít potají, když je manžel v práci, aby to bylo překvapení.
Jenže můj muž je prostě Colombo nebo nevím, nějak na toto téma narazil a tak nějak se překvapení „profláklo“. Alespoň se k tašce mohl vyjádřit. Nechce přední kapsu a jen černo-šedé mu přijde smutné. Nešlo by to nějak oživit třeba žlutou látkou? Šlo.
Paspulka
A tak se stalo, že jsem pokořila paspulku! Takže světe třes se, už umím všívat i paspulku! Jupí! Malý krok pro mne, bezvýznamná událost pro svět, ale já mám radost až na půdu.
Přesto jsem šila tašku přes den, aby byl muž alespoň trochu z výsledku překvapený. No a Žíža pomáhal. Pomáhal mi kreslit střih, přidržoval pravítko, pokusil se taky střihnout trochu látky, mou křídu na látku zneužil ke kresbě na tabuli. Prostě klasika.
Nakonec se mne ptal, co to vlastně dělám a proč. Tak jsem mu vysvětlila, že bude mít tatínek narozeniny a že mu vyrábím dárek. Hned chtěl taky vyrábět.
A tak jsme vymysleli pomalovat hrneček fixami na porcelán se vzkazem. Vzkaz jsme vymysleli spolu, Žíža chtěl něco na způsob, že má tatínka rád a já navrhla finální znění, které se Žížovi moc líbilo. Z jedné strany nápis, z druhé osobitá Žížova kresba.
A táta? Byl nadšený a z dárků dojatý. Což pro nás dva bylo naprosto největším vyznamenáním.
