Hřišťová sezóna v plném proudu
Na teplé počasí jsem se těšila stejně, jako dítě na Vánoce.
Udržet totiž našeho malého akčňáka doma, byl nadlidský výkon. Chodili jsme sice ven a do kaváren, ale hřiště je hřiště a písek je písek. Teď obcházíme dětská hřiště, prolejzáme co se dá, jezdíme na klouzačkách, bagrujeme v pískovišti (a ano, v tomto případě nejde o mateřský plurál, děláme to oba dva a někdy všichni tři).A úplně nejlepší je fakt, že jedno velmi příjemné hřiště máme hned před barákem, takže můžeme kdykoli během dne rozhodnout jít na písek, já si vezmu kafe a knížku a jsme oba dva naprosto spokojení.Skoro vůbec nejsme doma. I nákup se nám teď protáhne z hodiny na tři a ani nevím jak. Ale to sluníčko je tak příjemné, vzduch také, zpěv ptáků nám lahodně zní a malému přibyla další zábava. Sleduje motorky, které se teď rozmohly stejně rychle, jako matky s dětmi na hřištích. Zjišťuji, kolik dětí v podobném věku, jako je malý, v našem městě vlastně je. A v zimě mi přišlo, že tu jsme skoro sami.
