Čtyři kouzelná slůvka

No tak dobře, správně jich je šest.A určitě je dobře znáte. Jde o čtyři základní fráze, bez který se slušný člověk prostě neobejde. A my se snažíme z malého slušně vychovaného člověka vychovat.
Prosím – kdykoli po mně něco chtěl, řekla jsem prosím a dlaněmi udělala prosící gesto. Nyní, kdykoli něco chce, stačí se ho zeptat „A jak se dělá, když něco chceš?“, začne hned šmudlat ručkama o sebe. Když něco chce opravdu moc, přijde, šmudlá ručkama a ukazuje na předmět jeho zájmu.
Děkuji – nebo spíše zkráceně dík se snaží říci, zatím to trénuje, ale okoukal ode mně mé pokynutí hlavou při tomto slovu. Když dostane, oč si poprosil, kývne děkovně hlavou.
Dobrý den – říkám vždy, jakmile někam vejdeme, ať je to supermarket, masna nebo čekárna u lékaře. Malý zatím říká všude familiérně „ahoj“, což ještě vypilujeme, ale pozdraví a to se počítá.
Na shledanou – opět se při odchodu loučím těmi to slovy. Malý zamává a řekne „Pa“. Umí to hezky, kluk šikovný.

Vždy, když se zachová, jak má, pochválíme ho, jaký je šikula a on si zatleská. Už to máme tak promakané, že malý přijde za mnou, poprosí, ukáže, dostane, kývne, zatleská si. A já už nemusím říkat nic.

Proutek se má ohýbat, dokud je mladá a já věřím, že když mu začneme základy vštěpovat nyní, jednou z něj vyroste slušný člověk. Alespoň v to doufám.
razítko

Share on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Pin on Pinterest
Pinterest
Email this to someone
email
Share on Google+
Google+

Líbilo? Pak děkuji za sdílení 🙂