Kuchtíkovo království
Už asi rok si plánuji, jak mu pořídím kuchyňku. Nejdřív to byla jen představa, ale postupně mi bylo jasné, že ji budeme muset zrealizovat. No jo, jenže kam takovou kuchyňku v malém bytě narvat? Musíme počkat, až se přestěhujeme do většího. A vyrobíme mu ji sami. Takoví my jsme! Hezky dřevěnou. Protože dřevo milujeme.
Jenže pak ji dostanete. Kuchyňku. Plastovou. Z krabice ji musíte vybalit hned, protože dítě to nemůže přežít, musí ji hned vyzkoušet. OK. Stěhovat se hned teď stejně nebudeme a nějaké místo v bytě se udělá. Zas tak velká není. Dobře, tak uděláme místo v kuchyni, aby mohl vařit najednou s maminkou.
Z kuchyňky je to vaše dítě úplně odvařené. Ihned začal míchat, solit, vařit kafe! Jak hergot poznal, že je tohle kávovar? Vždyť vestavěný nemáme! Nevadí, nevadí. Dítě ihned v prvních minutách (ještě jsem ani tu kuchyňku celou nezkompletovala) už bublá pusou a dělá, že vaří. Nadšeně si prohlíží troubu, ledničku. To ne, proč teď brečí? Aha, chce houbičku, aby si to nádobí mohl umýt.
Máme doma kuchyňku. Kuchyňku z plastu. Ten plast je výhoda i nevýhoda. Díky němu je kuchyňka lehká, takže ji můžete kdykoli zvednout a přesunout jinam. Žibřid si ji běžně nosí po bytě. Mámo, vaříš čaj v kuchyni? Vařím ho tu s tebou! Mami, piješ kafe v obýváku? Vezmu kuchyňku a jdu k tobě smažit vejce. Mami, skládáš fusky v ložnici? Fajn, jdu si k tobě umýt nádobí. Tati, ty jdeš na onu místnost?
Kuchyňka je fakt super. Je to hračka, která Žížu baví, protože si přijde fakt dospěle a důležitě. To reálné zpracování ho v tom jen podporuje. V kuchyňce je otevíratelná trouba a lednice. Sporák vypadá tak reálně, že na Žížu občas zakřičím, ať na to nesahá, aby se nespálil (mám totiž sklokeramickou desku, takže ten polep plotny naprosto odpovídá realitě). Za lednicí a troubou je nachází spižírna, kde je k dispozici polička, kam můžete nádobí uložit.
Co víc ke kuchyňce dodat? Snad jen to, že je k ní i nádobíčko (já do kuchyňky doplnila jen houbičku na mytí nádobí a ušila „volské voko“), takže kuchtit se může začít hned po složení kuchyňky a nemusí se nic dokupovat. Když kuchyňka dorazila, hned jsem ji musela vybalit a složit, jinak by to asi syn nepřežil. Kuchyňku jsem složila během deseti minut a to mi při tom syn asistoval a víte jak to s dětmi je. Jejich pomoc bývá spíš destruktivní, než konstruktivní. Dalších deset minut mi trvalo nalepit nálepky, ale všechny to nepřežili. Syn se prostě rozhodl, že hodiny a mikrovlnku v kuchyňce nechce.
Mně osobně je na kuchyňce navíc sympatické, že nedělá žádné zvuky. Za prvé je dítě nuceno si ji ozvučit samo, takže rozvíjí kreativitu, za druhé nedráždí mé nervy žádný otravný zvuk. Více si o ní udělejte obrázek z fotek 🙂
Kuchyňka Bon appetit od Smoby pochází z Francie a i když je z plastu, vzala jsem ji „na milost“, protože Žížu opravdu moc baví. Ale svého snu o dřevěné kuchyňce v dětském pokojíčku se nevzdám. A tuhle vezmeme na jaře k babi a dědovi na zahradu a až budeme přes léto vegetit na zahradě, může nám Žíža chystat svačinku a večer asistovat dědovi při grilování. Ach. Ať už je zase léto!
