O těšení
O těšení aneb jakmile se z vás stanou rodiče, přestane mít cenu cokoli plánovat. Jen co si totiž něco naplánujete (hlavně týká-li se to faktu, že chcete být na chvíli jen sami s partnerem), můžete strčit ruku do ohně, že se stane něco, díky čemu vaše plány prostě zkrachují.
My si teď s mužem naplánovali malý skromný výlet do Drážďan. Jakože když tedy máme těch pět let od svatby, že bychom si mohli na chvíli odfrknout bez dítěte, to na den i noc strčit babičce a dědovi, a jet si užívat (skoro) jako za mlada. Skvělý byl už fakt, že pojedeme dvě hodiny autem. A já budu moci sedět manželovi po pravici. A nepodávat neustále něco ke spokojenosti třetího cestovatele. Ten fakt mne nesmírně těšil.
A to je problém.
Těšili jsme se. Těšili jsme se, jak si budeme moci celý den povídat o normálních a běžných věcech. Jak si večer lehneme do postele a nebudeme si muset zapínat chůvičku a vůbec. Budeme se moci v noci chovat alespoň trochu jako bezdětný pár. Ano, to je problém. Dítě prostě vaše těšení se na cokoli, co se netýká i jeho, stoprocentně dešifruje a postará se o to, abyste zůstali s ním. Ano, naši výroční noc jsem moc nespala a ráno jsem byla unavená. Přesně tak, jak bylo v plánu. Ale bohužel ne z důvodů, jaké jsem si představovala. Celou noc jsme s mužem probděli a pečovali o dítě ve vysokých teplotách.
Já se tak těšila na den a noc svobody. Ale tak to prostě v životě rodiče chodí. Celou noc jsem se hrozně bála, Žíža nebývá skoro nemocný a každá takováto kratochvíle mne naprosto odrovná a ochromí. Vás čeká jen těšení na konec téhle kratochvíle. A ten pocit štěstí, když se na teploměru neobjeví číslo děsící i čerty v pekle, ten stojí za to. Ať si všechny plány trhnou nohou. Hlavně, že se moje dítě směje a neblouzní. Nikdo netvrdí, že život rodiče je med. Není. Většinu času je to ta nejtěžší práce na světě. Nic ale nevyváží větu malého maroda: „Maminko, mám tě lád, ty jsi lostomilá!“. Všechen ten stres, únava, starostlivost a strach za to stojí. Stojí to za tuhle jednu větu!
P.S. Nebojte, nepřišla jsem o páté výročí zkrátka. Dostala jsem kytku, a protože je páté výročí „dřevěné“, manžel mi vyrobil na míru polici vedle lednice. Ještěže ty dva chlapáky mám.
