Patchworková deka

…aneb jak jsem si na sebe ušila bič.
Protože máme ložnici do námořnického stylu, bylo jasné, že pro malého taky ušiju vše námořnické. Včetně deky, na které s malým relaxujeme. Po dlouhých hodinách strávených na internetu hledáním inspirace, jsem si konečně ujasnila, jak by měla deka vypadat.
Rozkreslila jsem si návrh, rozepsala rozměry a dle toho objednala látky.patchworková deka (7)Poté, co dorazil balíček s metráží jsem se odhodlaně pustila do díla. Nastříhat čtverce, to byla pohoda. S našíváním „obrázků“ už to začalo být větší vzrůšo. Obrázky jsem dělala s filcu, abych nemusela nic zapošívat. S filcem se mi pracovalo dobře a až na kormidlo, které bylo za trest přišívat a až na takovou drobnost, že místo majáku mám spíš šiknou věž v Pise, dopadly obrázky dobře.
Sešít pak k sobě čtverce do „pruhu“ a ty pak k sobě, to také ještě šlo. Nejhorší bylo přišít zadní stranu (kterou jsem zbaběle udělala jen z jedné látky) s vatelínem (stejně jako u oboustranné zavinovačky) . To už bylo horší. Nejhorší však bylo přišít šikmý proužek (který jsem sama dělala). Na stroji mi to prostě nešlo, tak jsem jej přišila z jedné strany na stroji a druhou stanu (stejně jako u přebalovacích dek) jsem přišívala ručně, hezky skrytým stehem. No, vzhledem k velikosti deky 140x200cm, jsem si docela dala. Těch 680cm jsem šila asi dva dny.upravit13S výsledkem jsem ale moc spokojená a vždycky, když má přijít návštěva, rozložím deku na naši postel a když se návštěva přijde juknout na malého do postýlky, deku pochválí. A miluju ty výrazy, když po tom, co řeknou „Jé, to je krásná deka, odkud ji máš?“ a já odpovím „Odnikud, tu jsem šila!“. Ano, chlubím se, ale musíte uznat, že za tu práci, co jsem s tím měla, si zasloužím se pochlubit! 🙂
A obdivuju všechny ty, které šijí patchwork z úplně malých dílků a dělají z nich nádherné obrazce!patchworková deka (8)razítko

Share on FacebookTweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someoneShare on Google+
Líbilo? Pak děkuji za sdílení 🙂