Proutěný kočárek
Když se nám narodila holčička, těšila jsem se, jak jí jednou pořídíme kočárek. Že v něm bude vozit panenky a jak si budeme užívat to, že máme holku. Doufala jsem, že o něj bude stát a že si nebude chtít hrát s auty a vláčky. Jako ano, hraje si i s auty a vláčky a nemám nic proti tomu, když si holky hrají s primárně určenými hračkami pro kluky a obráceně. Ale prostě jsem se těšila, že to tu nebudou jen ty klučičí hračky a aby si i muž užil jména princezen, když já se musím naučit rozeznávat auta 🙂
Netušila jsem ale, že ta holčičí stránka se projeví tak rychle a téměř bez našeho zásahu. Už od chvíle, kdy se Růženka sama pohybuje, jsme-li na návštěvě, kde už holčičku mají, projevuje Růženka zájem o kočárky a panenky. A od okamžiku, kdy chodí, bere všem a všude kočárky a vozí. A protože se blížil její svátek, o dárku bylo rozhodnuto.
Jaký vybrat?
Já nejsem zastánce plastových hraček obecně (ale taky doma nějaké máme, to bohužel ano) Takže takové ty plastové vylévané kočárky pro nejmenší jsme okamžitě zavrhli. Ty pořádné byly zase moc veliké pro roční holčičku (navíc až povyroste tak jí hezky zrekonstruuji svůj starý retro kočárek) a nebo takové fórové, že nic nevydrží a prostě nic, co by se mi líbilo. Tak jsem se porozhlédla po kočárku proutěném a wow! Takových nádherných a stylových kočárků z přírodního materiálu! Inu začalo výběrové řízení.
Přírodní materiál
Nakonec jsme se rozhodli pro kočárek, který má proutěnou „pouze“ korbičku a stříška je textilní. Přišlo nám totiž fajn, že díky tomu jde boudičku stáhnout. Navíc se nám u kočárku líbila i cena, protože nebyla vysoká a já, matka poučená Žibřidem, jsem věděla, že rok a půl staré dítě prostě nemá cit a bude se ke kočárku chovat všelijak a kdyby po pár měsících rozpletla kočárek za nějaký ten tisíc, to by mne prostě mrzelo.
Růženka si občas bere kočárek na vycházky a je velmi spokojená a procházky si nadmíru užívá. Navíc se nad ní rozplývají kolemjdoucí a já se dmou pýchou, jak šikovnou a roztomilou holku to máme. Co na tom, že většinu cesty pak nesu kočárek v ruce, protože Růža potká cestou klacek a kámen a jde zkoušet, co to umí.
Dortík
A když už měla ten svátek, tak jsem jí upekla dort, který je celý cukrfree a šíleně moc dobrý. A Žíža, ten chce zásadně dorty jahodové, Růženka pro změnu miluje borůvky, tak jsem dort ozdobila borůvkami. Na cukrfree dezertech mne baví, že vám stačí malý kousek a máte „dost“. Takže jedním dortem uctíte celou rozvětvenou rodinu. Navíc je opravdu moc dobrý a máte pocit, že jste si dali něco sladkého, i když cukr v tom opravdu není!
