Violka. Někdy se to tak stane, ani nevíte jak. Táhne vám na Kristova léta a znenadání se vám narodí sestřenka. Moje sestřenka Violka je mladší než moje děti. A ony tomu nevěří. Nevěří tomu, že by mohly mít takhle malou tetičku. A když už měla mít ta jejich tetička první narozeniny, musela jsem jí dát nějaký parádní dárek. No a jaká jiný dárek bych jí já mohla dát, než quietbook?
Je krásné mít přátele. Je krásné, že jsou pro mne motivátorem něco dělat.
Když mi moje „skoroségra“ Kryšpína oznámila, že se bude vdávat, byla jsem zrovna ve velkém šití quetbooků. A tak mne napadlo, ušít jim jako svatební dar quietbook.
Kdy jsem vlastně šila poslední quietbook? Jak dlouho to je? To jsem ještě byla těhotná s Růženkou. Hm, takže dva roky. (Pokračování textu…)
Po dlouhé době opět jeden. Quietbook pro Emily. Trval mi celou věčnost, ale bavil mne. Jednou za čas je to fajn, si jeden „střihnout“. (Pokračování textu…)
Do Austrálie. Pod stromeček jako malý skromný dárek, ať u protinožců vidí, co umí zlatý český ručičky, že jo 😀 (Pokračování textu…)
Došila jsem poslední rest a teď žiju tvorbou dárků. Se svým posledním počinem na téma „quietbook“ se vám opět pochlubím. (Pokračování textu…)
Třetí quietbook. A ještě mně jich čeká sedm! To si ještě dám. Bude to probdělých nocí, snad mi je Žibřid dopřeje.
(Pokračování textu…)
