Violka pro tetičku Violku

Violka

Violka. Někdy se to tak stane, ani nevíte jak. Táhne vám na Kristova léta a znenadání se vám narodí sestřenka. Moje sestřenka Violka je mladší než moje děti. A ony tomu nevěří. Nevěří tomu, že by mohly mít takhle malou tetičku. A když už měla mít ta jejich tetička první narozeniny, musela jsem jí dát nějaký parádní dárek. No a jaká jiný dárek bych jí já mohla dát, než quietbook?

Se stránkami jsme se rozhodla si pohrát, ušít jí je na míru. Jenže ročním dětem se na míru šije blbě, nemají ještě žádné zájmy. A proto šiju textilní knížky spíše na míru rodičům. Podle toho, co mají rádi. Violka má doma mamku, která má velmi ráda botaniku (proto taky má doma malou Violku, že jo!), tak jsem se při šití držela tohoto směru.

Maminčino splněné přání

Díky tomu, že Violčina maminka už několik mých quietbooků viděla, mohla si na ně sáhnout a pohrát si s nimi, věděla jsem, že se jí tenhle dárek pro malou Violku bude líbit a taky jsem věděla na které stránky vsadit. Vždycky se jí líbila stránka s hrochem a čištění zoubků. Pak také hrášky v lusku. A v posledních pár knížkách (já vám je tu asi všechny postupně ukážu) jsem dělala pokojíček pro panenku, kterou lze převlékat, použila jsem i tu.

Na další stránky jsem použila předtištěné panely. Jedním je les – taková jakoby stínohra. Nechci ale žádnou stránku nechávat „neosobní předtištěňou“ a tak i s těmi si vyhrávám a vyšiji na nich různé detaily. Šišky a kloboučky žaludů tak mají prostorovou strukturu, stejně tak i „puntíky“ na klobouku muchomůrky atd. Pohlazení stránky je proto různorodé a dítě získává další vjem.

Violce louku plnou květů

Jak jsem již zmínila, Violčina maminka miluje přírodu, proto se mi moc zalíbil panel s loukou, kam je třeba správně přiřadit květy a učit se je pojmenovat. I zde jsem se rozhodla stránku vylepšit vyšíváním. A snažila jsem se zde vyšít ty květy, které se již na louce objevují. Na protější stránku pak „přilétají“ včelky, každá jiné barvy a každá hledá svou správnou plástev.

Další speciální stránkou je pexeso, kde musíte přiřadit strom k jeho plodům. S kartičkami si můžete hrát jako s pexesem, nebo vybrat libovolné čtyři stromy a k nim jejich čtyři plody, náhodně je rozmístit do dvou sloupců (jeden pro stromy a druhý pro plody) a pomocí provázku k sobě správné kartičky spojit.

Staré dobré stránky v novém kabátku

K lusku s hráškem a ke kukuřici, které šustí listy jsem přidala ještě záhonek, do kterého je možno sázet a sklízet zeleninu. A protože jsou Violčini rodiče hudebně nadaní a mají navíc ptačí příjmení, bludiště jsem pojala jako hledání cesty ptačí maminky ke svému miminku. Ptačí maminka lze ze stránky sundat, chrastí a můžete ji tahat za nožičky. A úvodní stránka se jménem? Ta si o motiv řekla naprosto jednoznačně. A tak tuhle stránku zdobí květ fialky, jehož květy lze sundat a zase vrátit. Pak jsou tu takové drobné detaily, kdy jsem se snažila knížku ladit do fialova, panenka v pokojíčku je stejně zrzavá, jako Violčina maminka, bydlí s ní zrzavý kocourek, jako u Violky doma. To už jsou takové ty milé drobnosti, z nichž tu osobnost knížky cítí ti nejbližší.

Přiznávám, že pro mne je velmi těžké poslat knížky do světa. Ta poslední ušitá je dle mne vždy ta nejlepší, Růža a Žíža je pečlivě testují a všichni doma si je vždy oblíbíme. Ale když pak vidím tu radost poté, co je předám, jsem na vrcholu blaha. I když zatím tu radost při rozbalení mají většinou rodiče. Ono v tom roce vás prostě víc zajímá ten balící papír, jak se dá krásně oslintat, no.

Mé další quietbooky najdete zde.

 

violka
Share on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Pin on Pinterest
Pinterest
Email this to someone
email

Líbilo? Pak děkuji za sdílení 🙂