Quietbook pro Filipa

quietbook pro FilipaKdy jsem vlastně šila poslední quietbook? Jak dlouho to je? To jsem ještě byla těhotná s Růženkou. Hm, takže dva roky. Dva roky jsem nevytvořila žádnou textilní knížku. Tak jo, tak já teda té kamarádce jednu ušiju. Co by ne!Šít tenhle quietbook pro mne bylo jako lázeňský pobyt. Od konce léta mne přepadla ataka atopického ekzému na rukách. Nejhorší, jakou jsem za život (alespoň co pamatuju) zažila. A když vám praskají ruce do krve, nemůžete šít. Teda můžete, ale vše si znehodnotíte. A tak jsem půl roku nešila.

Nebavilo mne nic

Byla jsem z toho nešťastná. Je to velmi nepříjemné, když nemůžete dělat, co byste rádi. Co vás baví, uklidňuje, naplňuje. Dovedlo mne to do příšerný permanentní depky. A díky tomu mne nebavilo nic. Fotit, psát, vařit, péct, spát, dělat cokoli s dětmi. Do všeho jsem se spíš nutila, vše jsem dělala, protože bych měla.A čím víc jsem upadala do beznaděje, tím víc se mi atopák zhoršoval. A čím víc se zhoršoval, tím víc jsem upadala do beznaděje. Naštěstí jsem se z toho zacyklení dostala a ruce vypadaly sice pořád příšerně, ale už nepraskaly do krve. Ale to odhodlání v sobě najít….

Bojuj a šij

A když se to začalo zlepšovat, přišel mi dotaz na ušití quietbooku vhod. Vrhla jsem se do něj po hlavě, nedělala jsem v podstatě nic jiného a neskutečně mne to nabilo. A atopák se začal vzdávat víc a víc. Sice nikdy už nebudu mít něžně hladké ruce, ale to vem čert. Hlavně že můžu jít nakoupit do krámu a při placení se necítit blbě, protože pokladní na vaše ruce kouká, jak kdyby jste měli lepru 🙂

Objevila jsem „Ameriku“

Na šití quietbooku mne nikdy nebavilo pořád na stroji měnit barvy nití. Šiju totiž vždy komplet stránku a pak se pustím do další. Abych nemusela pořád měnit nitě, šila jsem u jedné knížky nejdříve vše červené, pak modré, atd. Ale nezvládala jsem u toho logistiku a dost ušitých „kousků“ se mi poztrácelo.U šití quietbooku mě prostě měnění nitě děsně štvalo. A teď jsem objevila, že existuje „průhledná“ nit. Nemusíte tedy nic měnit a stehy jsou krásně nenápadné. Přitom je to taková blbost! Takže od teď bude šití ještě větší pohoda. Při tomhle šití jsem si hodně užila vyšívání. Hodně jsem si nakoukala spoustu různých stehů a hrozně moc jsem si je potřebovala vyzkoušet.

Zaujal moje děti

Růža z něj byla celá odvařená, kradla dokončené stránky, schovávala si je v pokojíčku a když jsem si je vzala zpět, žalostně plakala „Moje, moje, moje!“ No co myslíte, co budu šít teď? Přece nemůžu nechat svoje dítě nešťastné, že. A vzhledem k tomu, že se mi to v okolí rozmnožilo, mám do léta, co dělat.
Ale nevadí. Jsem neskutečně šťastná, že můžu šít, že můžu nadchnout děti (a možná i dospělé) a prostě jsem šťastná, že zase můžu svobodně žít!

Co umí jednotlivé stránky?

  1. Na úvodní stránce můžete z hromady „kamení“ jeden kámen v lopatě bagru vyndat a přemístit
  2. Labyrintem musíte posunout „míč“ do brány
  3. Letadýlko jako jednoduché „puzzle“ Navíc umí otáčet vrtulí
  4. Mašinka s vagóny. Každý vagónek veze určité množství nákladu
  5. Tvarová zvířátka – zvládnete je dobře přiřadit? Navíc želva píská. pomsta rodičům v nevinném krunýři 😀
  6. Pyramida a korálky jako počítadlo
  7. Autíčka na provázku
  8. Vesmír. Propleťte hvězdu, zatočte planetou.
  9. Hrochům bílé zuby sluší. Nezapomeňte mu je dostatečně čistit
  10. Slyšíte, jak té kukuřici šustí listí? Pohlaďte si semínka a vlásky. A co se skrývá v lusku? Hlavně pozor na schované červíky, ať úrodu nesežerou 🙂

Mé další quietbooky najdete zde.

Share on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Pin on Pinterest
Pinterest
Email this to someone
email

Líbilo? Pak děkuji za sdílení 🙂