12.5.2019

O mateřství aneb krásný den matek

Maminčin koutek

Původně jsem si říkala, že bych k tomu dni matek napsala nějaký srdceryvný článek o tom, jak je to úžasný být matkou. Jak je ta láska k dítěti jedinečná a jak mne děti učí být lepším člověkem a vážit si maličkostí. Jenže pak mi došlo, že je to blbost. Takový kýče si přečtěte skoro všude. Mateřství je přeci dar, tak ho musíme vychválit, jinak je to skoro svatokrádež!
Jenže já chci být upřímná. Ruku na srdce. Než jsem porodila, všichni kolem mi říkali, jak to bude nádhera, až budu máma. Jak mne jen pohled mého dítěte náplní naprostým štěstím, vesmír začne mít smysl a vše bude, jak má být. Občas nás matky podezírám, že jsme sekta, která láká další a další členy mezi své útroby a vychvaluje mateřství, jak kdyby šlo o svatý grál, jen pro to, aby v tom průseru byly další
a další ženy.

Mateřství tě změní, to je fakt.

Hlavně v oblasti břicha, zadku a boků. Naučí tě, jak přežít s minimem spánku, jak začít ignorovat fleky na vytahaným triku. A taky chodit nakupovat (mezi lidi proboha!) s mastnou hlavou a v teplácích. Nebudeš reagovat na většinu podezřelých zvuků, budeš předstírat, jaká je ta dušená mrkev naprostá delikatesa. Ponožky v páru budou sprosté slovo. Zvládneš jednou rukou kreslit po pěti tisící dvou sté třicáté osmé sluníčko, zatímco druhou rukou škrábeš brambory a snažíš se dovolat manželovi, aby k tý bramborový kaši koupil nějaký maso, protože na to jsi v tom blázinci v krámě zapomněla. Vytřeno budeš mít tak jednou za dva týdny (nebo spíš měsíce?) a o úklid přes den se ani nesnaž. Jakmile uklidíš jednu věc, minimálně další dvě věci ratolesti vyndají.

A kafe! Budeš pít litry kafe denně a ne proto, že by ti pomohlo od únavy, ale protože ti bude alespoň trochu připomínat, že tohle dělají dospělí lidé, ti kteří jsou učesaní, vykoupaní, odpočatí a psychicky stabilní. A večer po tom, co to všechno usne, padneš do postele a jediný tvý přání je, aby tě alespoň ten manžel nechal dnes jít spát.

Čtyři nebo pět

Někdy tajně sním o tom, že bych se třeba rozčtvrtila, jak úžasný by to bylo! Ale pak mi dojde, že by to nic nevyřešilo, protože by to stejně bylo málo. Dřív jsem se přes den poctivě snažila udržet pořádek, aby měl manžel radost, že se vrací do relativně uklizeného domova. Ale nikdy to nebylo poznat. Tak už na to kašlu a úklid předstírám v okamžiku, kdy chrastí klíče v zámku.
A to ani nemám sílu psát o tom, jak je těžký přežít všechny ty všetečný otázky dětí, jejich žabomyší války, věčně vylité pití a rozdrobený rohlíky po bytě. Vždycky, když mají nějakou scénu, z které mi škube oční nerv víčkem, si vzpomenu na větu mé nejlepší kamarádky. „Kdyby se ke mně choval můj manžel tak, jak se ke mně chovají vlastní děti, už léta bych byla rozvedená.“

To mateřství je stejně děsně zvláštní.

Někdy jsou ty děti fakt zlatíčka, jak z reklamy na dokonalost (z vlastní zkušenosti jsou to tak dvě, možná tři miliontiny dne), ale většinou zkouší naší trpělivost. A přes to všechno, přes všechny ty záchvaty vzteku, vzdor, věčné brebentení a pištění, přes všechny změny plánu celého dne a odmlouvaní nakonec usnou. Drží vás za ruku a tiše oddechují. A všechen ten kýč, co si všude přečtěte, ten se stane realitou a za nic na světě byste ty vaše lásky nikomu nedaly a pod všechny lživé kýče o mateřství se podepsaly. Ty malé ďáblíky milujete celým srdcem nejvíc na světě.Mateřská láska je nepopsatelná, vzrušující, ale hlavně je prostě divná. A proto naprosto souhlasím s prvním odstavcem tohoto článku. A upřímně říkám, že být mámou je prostě přesto všechno skvělý.