Jak jsem se vydala na fotokurz

Ano, přesně tak, odhodlala jsem se a rozhodla se absolvovat fotokurz. Já jsem totiž hrozný perfekcionalista a díky tomu jsem na sebe přísná, vidím na sobě, v tom co dělám jen chyby a nevnímám to pěkný. A protože mne jako opravdu baví fotit a fotím ráda, ale vždycky vidím na těch fotkách jen ty chyby (a že jich pořád je hromada), rozhodla jsem se, že už nechci být samoukem, co kde něco vždycky vyčte, ale že chci prosít nějakým kurzem a případně ty svoje „problémy“ zkonzultovat s někým fundovaným.

Ono totiž mne to focení jako fakt baví a nikdy jsem s ním neměla žádné větší úmysly, než fotit rodinu a přátele a tak jsem si svým přístupem samouka docela vystačila. Jenže to bych nebyla já, kdybych najednou po sobě nezačala chtít víc. Najednou jsem měla pocit, že ty moje fotky jsou fakt příšerný a měla bych se s nimi jít zakopat. A všechna ta radost byla najednou pryč. A tak jsem začala zvažot nějaký ten fotokurz. Jenže jsem lemra a nechtělo se mi někam dojíždět do Prahy a podobně, tak jsem si zaplatila jeden online kurz, ale nebyla jsem z něj vůbec nadšená, spíš trochu zklamaná.

Pak ale začala vypisovat jednodenní kurzy jedna máma-fotografka, jejíž fotky miluju, kvůli jejich osobitosti a odlišnosti od ostatních. Prostě jsem se v nich vzhlédla. A tahle máma tří dětí – Kačka – začala dělat fotokurzy pro začátečníky. A já se za začátečníka považuji. A no i po pěti letech za foťákem, s pár odfocenými svatbami, se považuji za věčného začátečníka.

Díky moc!

Jenže očividně Kačku miluji nejen já, ale spousta dalších a tak mi první kurzy utekly mezi prsty. Nakonec se mi přesto podařilo na jeden přihlásit a pro mne to byl nepřekonatelný zážitek! Nechce se mi to psát znovu, tak vám tu zkopíruji přesná slova, co jsem holkám (kurz vede Kačka ještě spolu s Evkou) po kurzu napsala:

Reference na fotokurz? Asi takhle. Já byla nadšená. Prvně obě jste skvělé, sympatické a krásně své, každá jste kurzu dodala šmrnc a okořenila ho každá jiným směrem, to mne bavilo,. že nejde jen o pohled jednoho člověka, ale že to bylo skvěle různorodé a přitom boží. Já už z té technické stránky trochu „našprtaná“ byla, co jsem za těch 5 let za objektivem, ale i tak jsem se dozvěděla pár novinek 😉

Pokud na kurz ale kouknu tak, že bych neměla šajna o tom, co je ISO, co clona a co čas, tak jsem fakt nadšená (no trochu přesycená, ale to mám vždy u všeho nového, než si to sedne), ale co bych za to dala, kdybych to takhle uceleně před těmi lety dostala naservírované.

Mám doma knihu (ale je tak strašně ve všem podrobná), ale ztrácím se v ní a nedokážu toho moc nastudovat. Něco jsem si našla na netu, něco mi řekli přátelé, kteří už nějaký ten pátek fotí, prostě jsem ty informace tak nějak sbírala jako drobečky. A vy jste mi to naservírovali nerozdrobené a ještě se skvělou oblohou příjemné atmosféry (a KAFE!).

Praktická část taky super. Já měla vždycky strach, že moje fotky nejsou dokonalé a bojím se je ukazovat (ve smyslu „hele jsem fotograf“), i na blog nebo instagram hodiny zvažuji, zda to může vidět světlo světa a váš přístup ke všem našim fotkám mne i „nakopl“ v tomto směru. Prostě se nebát a fotit si, jak se líbí mně a jak to cítím já. Protože co je krásné a co je správně, kdo to určuje? fotokurz

Proč to píšu a co tím chci říct?

Já jsem prostě nejistá. Sebou a svou prací. A Kačka s Evkou mne dokonale nakoply! V tom smyslu, ať neřeším kraviny, zda ta fotka je nebo není dokonalá. Pokud mi dělá radost, je to dobře. Pokud dělá radost vyfoceným, je to dobře. Ano, neplánuju žádné výstavy, neplánuju ohromit svět. Chci jen aby mé fotky dělaly radost. A pokud na ně někoho baví koukat, je to pro mne veliký bonus!
No a holkám jsem tak chtěla moc poděkovat a pokud jste začátečníci (třeba i jako já věční začátečníci) a pokud plánujete nějaký ten kurz, nebojte se. A pokud by vás zajímal fotokurz od Kačky a Evky, tak další budou po novém roce 😉

Share on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Pin on Pinterest
Pinterest
Email this to someone
email
Share on Google+
Google+

Líbilo? Pak děkuji za sdílení 🙂