Kolové sukně
„Nějakou pěknou, vzdušnou. Asi kolovou!“
Tak tedy jo, není nic lehčího! Spíchla jsem ji. Trvalo mi to jen asi rok a půl než jsem se k tomu dostala. Samotná práce na sukni trvala fakt jen chvilku.
Ušila jsem ji dle tohoto návodu. Když jsem si sukni zkoušela a otáčela se v ní u zrcadla, muž mne zálibně pozoroval. Prý jak pěkná ta kolová sukně je. Taky si myslím, zvláště při tom otáčení! Fajn. Mám tu jednu látku, kterou jsem také použila na oboustrannou tašku. Do té látky jsem se zamilovala a věděla jsem, že si z ní budu chtít něco ušít. Naštěstí mi jí zbylo dost. Druhého dne jsem měla doma sukni i pro sebe.
Při tvorbě druhé sukně jsem si vzpomněla na látku, kterou jsem kdysi objednala na něco pro Žížu, když byl ještě malé miminko, ale nedošlo na to. Tu látku tu obdivovala Kryšpína, protože je ujetá na zelenou. A protože měla v létě svátek, spíchla jsem jí taky jednu.
Všem se nám ty kolové sukně líbí, jen otáčet se nesmíme s plnou razancí, i když kolemjdoucí chlapi by to ocenili. Jen ten vítr je opravdu zrádný!
