27.11.2016

Milý Ježíšku!

Děti, Obyčejné radosti

A je to tady. Advent. Jedno z těch nejhezčích období v roce. Doba, na kterou se těším, byť je v zimě, kterou opravdu nesnáším.Vánoce a Ježíšek, to je u nás doma velké téma. Žíža se pořád vyptává, chce se učit písničky o Ježíškovi a už je celý natěšený. Není tedy divu, že dopis Ježíškovi byl to první, co se u nás doma ohledně Vánoc realizovalo.
Překvapilo mne, že toho nechce až tak moc, myslela jsem, že si nadiktuje mnohem víc dárků. A naprosto mne dojalo,že poslední věta v dopise byla věnována Odince. Ta si prý neumí o dáreček ani napsat ani nakreslit, tak to musí za ní zařídit on, no ne?
Těšila jsem se, jak Žíža namaluje, co chce, ale ten kluk pravil, že bude lepší, když bude říkat, co chce a táta to napíše, protože co kdyby Ježíšek z toho kreslení nepoznal, co přesně chce a dal mu něco jiného? Má to kluk pěkně vymakaný. Jen podpis tam dal vlastnoruční.
Dopis je v přesném znění, jak jej náš malý pán nadiktoval.

No a nám začíná to nejhorší. Sehnat dárky, protože jsme oba s mužem děsní, slibujeme si každý rok, jak vše seženeme včas a hle, advent je tu a my nemáme zase nic!
A kolik dárků už máte vy? Máte je alespoň vymyšlené?