Life in Latvia
Jelgava
Jsme zabydleni. Už jsem vyzkoušela pračku i sporák. Budeme muset zakoupit nějaké nádobí do kuchyně, jako třeba pořádnou pánev či hrnce. Kuchyň byla vybavena jedním hrncem s vypouklým dnem, takže při vaření putuje po sporáku a má jen 1 ucho. Pánev je zase těžká, litinová a zásadně se k ní všechno připaluje, nehledě na to že můj biceps při jejím držení značně trpí. Pračku jsem po důkladném vyčištění ihned zahrnula prací a zatím si vcelku rozumíme. Ještě budu muset vyzkoumat některé záhádné znaky na jejím ovládání, kterým, i přes svoji již částečnou znalost obrázkového písma praček whirpool, opravdu nerozumím.
Jelgava
Co se komunikace týče, tak trénuji lotyštinu, ruštinu i angličtinu, hlavně při nákupech a to dokonce kolikrát i všechny jazyky dohromady v jedné větě. Najdu si název lotyšsky, vyrukuji s ním na trhu hrdě na prodavačku, ta na mě začne mluvit rusky (asi mi nerozumí) a když jí nerozumím (pro změnu zase já), zkouším to anglicky (což je často absolutně beznadějné). U rusky mluvících obyvatel si pak často troufám rezignovat a mluvím na ně česky…a vcelku s úspěchem.
Také jsme byli s panem B. na malém výletě v Jelgavě. Příjemné městečko s Jelgavským zámkem, kde dnes sídlí univerzita, a s nově rekonstruovaným ostůvkem uprostřed řeky Lielupe kousek od centra, který slouží jako pláž a rekreační oblast nejen pro teplé dny… jak nás přesvědčila mladá maminka. Měla na sobě plavky a ručník ovázaný kolem pasu a s mírným úsilím tlačila v písku kočárek k převlékacím kabinkám. Vlasy i tělo měla mokré a kolem ní poletoval tak tříletý prcek. Na to, že bylo okolo 7 stupňů a sluníčko pod mrakem opravdu moc nehřálo, kráčela beze spěchu. Upřímně jsme si museli s panem B. připustit (i když jsme samozřejmě velcí hrdinové), že bychom do řeky nestrčili ani palec u nohy. Ohřívací pauzu jsme si dali v bývalém kostele, dnes zbyla už jen věž sloužící jako infocentrum, muzeum, restaurace (kde jsme si dali teplou baštu a horký čaj) a rozhledna. A pak zase už hurá vlakem zpátky domů.
