Je krásné mít přátele. Je krásné, že jsou pro mne motivátorem něco dělat.
Když mi moje „skoroségra“ Kryšpína oznámila, že se bude vdávat, byla jsem zrovna ve velkém šití quetbooků. A tak mne napadlo, ušít jim jako svatební dar quietbook.
Která holka by si nepřála domeček pro panenky. Já vždycky velmi toužila po takovém tom velkém dřevěném domečku, ale do našeho panelákového bytu se toho moc nevešlo.
Včera to bylo takový dost náročný. První školní a školkový den.
Vstávačka v šest po takový dlouhý době (díky covide) byla velikou zkouškou. Navíc to studený a pošmourný počasí moc na náladě vylézt z teplý peřiny nepřidalo.
Nebo spíš si jeden veliký sen plní můj muž. Jeho rodiče totiž mají obytňák, takový ten s toaletou a koupelnou a kuchyní a pohodlnou postelí. A s tímto autem projeli půlku Evropy. Můj muž miloval, jak většinu prázdnin trávili v obytňáku. Když se jim někde líbilo, tak tam pobyli nebo někde přespávali „na divoko“ mimo kemp.
(Pokračování textu…)
Deštník. Taková obyčejná věc. A u nás je velkým tématem. (Pokračování textu…)
Dvouletá? Jo, jediný spravedlivý „pan ČAS“ je nekompromisní a utíká jak splašený. Asi proto Růženka oslavila už druhé narozeniny. Když se na ni člověk pečlivě zadívá, už je to opravdu „velká holčička“. (Pokračování textu…)
