Obyčejné radosti

Quietbook pro Péťu

Už to budou čtyři roky, co jsem šila tenhle velmi osobní quietbook pro Péťu. A když píšu velmi osobní, myslím tím osobní nejen proto, že jsem jej šila pro syna mých velmi dobrých přítel, ale také proto, že na většině stránek se odráží osobnost Péťových rodičů.

(Pokračování textu…)

Samořez v polesíčku Čejkovka

Samořez vánočních stromků v polesíčku Čejkovka. Ano, byli jsem tam zase. Už pošesté.
Vidím to úplně živě. V roce 2018 jsem koukala na Vyprávěj, kde babi Běta šla načerno do lesa uříznout stromeček. Tak nějak se mi zalíbila ta romantika toho jít se prosít do lesa s dětmi a pilkou, vyhlídnout si nějakého fešáka a toho si pak doma kýčovitě nazdobit. Ale takhle načerno – na to já nemám koule.

(Pokračování textu…)

Violka pro tetičku Violku

Violka

Violka. Někdy se to tak stane, ani nevíte jak. Táhne vám na Kristova léta a znenadání se vám narodí sestřenka. Moje sestřenka Violka je mladší než moje děti. A ony tomu nevěří. Nevěří tomu, že by mohly mít takhle malou tetičku. A když už měla mít ta jejich tetička první narozeniny, musela jsem jí dát nějaký parádní dárek. No a jaká jiný dárek bych jí já mohla dát, než quietbook?

(Pokračování textu…)