Sama
Pravda, konkuruje mi Odinka. Ale moji kluci odjeli na víkend do Prahy za babi a za dědou. Sami spolu. Už po třetí.
Malý se už celé ráno těšil, má to u babi a dědy moc rád. Pobíhal nadšeně před barákem s novým batůžkem (který vám v příštím příspěvku představím) a pak byl celý vysmátý, když jsme jej usadili do auta. Je to pan cestovatel.
Je úžasné, že mi toto manžel umožní. Že mi „věnuje“ volný víkend, kdy se můžu věnovat sama sobě, dělat si, co se mi zlíbí, aniž bych musela přemýšlet nad tím, zda není na čase vařit oběd, zda jít na pískoviště či do parku nebo jestli si jít po obědě lehnout s malým. Cítím najednou hroznou volnost.
Ale upřímně, sobotu si vždy užívám a v neděli se už těším, aby už přijeli. Chybí mi. A i kdybych se mohla vyspat, neumím to. Vadí mi, že jsem v posteli sama. Už prostě neumím být sama. I když po tomto luxusu v týdnu hodně toužím, když to přijde, už už aby tu byl zase cvrkot.Tenhle víkend budu odpočívat. U svého milovaného šicího stroje. A doufám, že toho zvládnu co nejvíce! Čeká mne osm quiet booků. Tak snad půjde práce od ruky.
