Můj první…

chléb…kváskový. Nedávno jsem se rozhodla, že se pokusím vyloučit z našeho jídelníčku pšenici.
Protože ale sehnat třeba jen chléb bez pšenice je nadlidský úkol, rozhodla jsem se, že budu péct chléb domácí.
Plná elánu jsem založila kvásek, dostal jmého Barnabáš. Krásně mi vzešel, byla to radost.
Pečlivě jsem nazkoumala návody, jak si chléb upéci. Zatím nemám ošatku (to je jen otázka času), tak jsem nechala chléb kynout v cedníku, v utěrce.
Na poprvé to nebyl úplně ideál, asi jsem udělala nějakou chybu (a zřejmě vím kde, takže příště už to bude dokonalé) a chléb nebyl tak nadýchaný jako z obchodu. Měl i „vypečenější“ kůrku, kterou tedy ocenil syn, protože na prořezávající zoubky jsme zatím nic lepšího nenašli.
Chuťově byl chléb naprosto skvělý, o čemž svědčí i to, že se po něm zaprášilo během večera, dali jsme si ho s manželem s domácí lučinou. Zbyl opravdu jen kousek, který si dal syn k snídani a jak kupovaný chléb nejí, tenhle v něm zmizel natotata.
Takže u domácího chleba zůstaneme.09 (3)Kvásek jsem si doma sama založila a první chléb pekla dle receptu pana Cuketky. Jen jsem tam tedy místo směsi žitné a pšeničné mouky dala jen žitnou. Příště to zkusím ze směsi žitné a špaldové mouky.

Pokud máte ze založení kvásku strach, můžete si jej od někoho ze své blískosti přinést domů. Kdo ve vaší blízkosti kvásek má a je ochotný se o něj s vámi podělit, zjistíte na kváskové mapě.
Poté už jen stačí pravidelně péct chléb a nebo kvásek pravidelně přikrmovat.
Já už krmím manžela, dítě, psici, tak od teď mám na starost i Barnabáše.

Pečení zdar!
razítko

Share on FacebookTweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someoneShare on Google+
Líbilo? Pak děkuji za sdílení 🙂